Arcade – fotografierůzní (MAME / FBNeo) · 1979

Arkády

Arcade

různí (MAME / FBNeo) Rok 1979 258 her 10 s komentářem

Historie & kontext

Herní automaty nejsou jedna platforma — jsou celý vesmír. Než přišly domácí konzole, hrálo se v hernách na mince, a právě tam se v sedmdesátých letech zrodil celý herní průmysl. Pong (1972), Space Invaders (1978), Pac-Man (1980) nebo Donkey Kong (1981) nevznikly na obrazovkách obýváků, ale v dřevěných skříních pod neonem. Po většinu osmdesátých a devadesátých let byly automaty technicky vždy o krok napřed před tím, co se dalo mít doma — a přesně to byl jejich tah na branku.

Klíč k pochopení arkádového světa je obchodní model: automat měl brát mince. To diktovalo design her. Obtížnost byla často záměrně nemilosrdná, aby tě hra „zabila" a donutila hodit další minci. Nebyla to chyba ani neschopnost vývojářů — byl to způsob, jak vydělat. Při domácí emulaci máš dnes neomezené credity, takže si tytéž hry můžeš užít bez vysávání peněženky a poznat je i z jiné strany, než jakou kdy chtěly ukázat.

Technika: grafika a zvuk

Mluvit o jednom „arkádovém hardwaru" nejde — každá generace skříní měla vlastní desku. Společné měly jedno: stavěly se bez kompromisů, které svazovaly domácí stroje. Zatímco konzole musela být levná do každé domácnosti, automat si mohl dovolit víc paměti, rychlejší procesory a specializované grafické čipy.

Zlatou érou je pro fanoušky 2D období od konce osmdesátých do konce devadesátých let. Desky jako Capcom CPS-1 a později CPS-2 poháněly bojovky a beat 'em upy s velkými, plynule animovanými sprity a sytými barvami. SNK Neo Geo (deska MVS) excelovalo obrovskými sprity a paletou, která doma dlouho nebyla k mání — proto vypadaly hry jako Metal Slug nebo King of Fighters tak bohatě. Žánr shmupů (vertikálních střílecích) dotáhla k dokonalosti japonská Cave: bullet-hell tituly jako DoDonPachi nebo Mushihimesama plnily obrazovku stovkami nábojů bez zaškubnutí.

Zvuk byl podobně rozmanitý. Rané automaty kombinovaly jednoduché čipy a diskrétní obvody; v osmdesátých letech kralovaly FM syntézní čipy Yamaha (řada YM, např. YM2151 a YM2203), které daly arkádám charakteristický kovově zvonivý zvuk. S CPS-2 a Neo Geo přišly samplované nástroje a kvalitnější digitalizovaný zvuk.

Herna se shoot 'em up automaty v Tokiu
Herna se shoot 'em up automaty v Tokiu

Propojeni a periferie

Ovládání automatu bylo součástí zážitku, který doma nešel napodobit. Vedle klasického joysticku a tlačítek existovaly šlapky a volanty u závodních her, světelné pistole (light gun) u střílecích automatů typu Operation Wolf, trackbally (Centipede, Missile Command) i rotační ovladače (paddle). Některé skříně byly přímo zážitkové — sedačky se nakláněly, kabina se třásla.

Závodní arkádový automat s volantem
Závodní arkádový automat s volantem

Důležitý formát byl cabinet versus cocktail: stojací skříň (upright) proti stolovému provedení, kde hráči seděli proti sobě a obraz se mezi tahy otáčel. Linkové propojení více skříní existovalo u závodních her, kde proti sobě jezdilo víc hráčů na vedle stojících strojích.

Modely a varianty

Místo „revizí jedné konzole" má arkáda celé rodiny systémových desek. Stojí za zmínku zejména:

  • Capcom CPS-1 / CPS-2 / CPS-3 — postupné generace s vyměnitelnými herními kazetami, srdce Capcomu devadesátých let (Street Fighter, Final Fight).
  • SNK Neo Geo MVS — automat s několika sloty, kam provozovatel zasunul až šest různých her najednou; technicky shodný s domácí variantou.
  • Sega System 16 a pozdější 3D desky Model 1/2/3 — Sega tlačila polygonovou grafiku (Virtua Fighter, Daytona USA).
  • Taito, Konami a Namco měly rovněž vlastní řady desek s vlastními zvukovými i grafickými čipy.

Právě tahle roztříštěnost je důvod, proč je emulace arkád náročnější než u jedné uzavřené konzole.

Zážitková kabina Ridge Racer Full Scale
Zážitková kabina Ridge Racer Full Scale

Klony a varianty

Arkádový svět byl odjakživa plný bootlegů — neoficiálních kopií populárních desek, často vyráběných v Asii nebo Itálii, které obcházely licence. Mnohé klasiky tak kolovaly v desítkách regionálních verzí a pirátských variant; MAME je dnes pečlivě katalogizuje vedle originálů.

Domácí stopa je tu nepřímá: Neo Geo prodávalo SNK i jako (extrémně drahou) domácí konzoli Neo Geo AES, takže nejbohatší hráči měli herní automat doslova v obýváku. V československém a východoevropském kontextu se herny v podobě západních skříní rozšířily až po roce 1989; do té doby šlo spíš o ojedinělé stroje a později o lokální kopie populárních titulů.

Dnešní scéna

Emulace arkád stojí na dvou pilířích. MAME (Multiple Arcade Machine Emulator) je obří projekt usilující o věrné zachování tisíců desek — preferuje přesnost před výkonem. FinalBurn Neo (FBNeo) se zaměřuje na nejoblíbenější hardware (CPS, Neo Geo, Sega) a běží svižně i na slabším železe.

Jedna věc je pro nováčka zásadní: arkádové ROM soubory musí přesně odpovídat verzi emulátoru. Romset je svázaný s konkrétní verzí MAME nebo FBNeo, a když to nesedí, hra prostě nenaběhne — což je nejčastější zdroj frustrace začátečníků.

Na ručních konzolích s čipem H700 běží drtivá většina 2D klasik skvěle; problém dělají jen nejmodernější 3D automaty, které stejně do retro estetiky nepatří. Arcade je tak nevyčerpatelná studnice na krátké, intenzivní session — hodíš pomyslnou minci a jedeš.

Hry na platformě (258)