Out Run

Out Run z roku 1986 je původní podoba hry, vůči které se poměřují všechny pozdější převody. Yu Suzuki a tým Sega AM2 postavili závod, v němž nejde o soupeře, ale o pocit z jízdy: červený kabriolet, slunce nad palmami, spolujezdkyně na sedadle vedle a silnice, která se na každé křižovatce větví jinam.

Právě automat je to, čím se tahle verze liší od všech domácích. Stála v sedací skříni s volantem, dvoupolohovou řadicí pákou a pedály plynu a brzdy a luxusní provedení se pod hráčem naklánělo a otřásalo podle zatáček i výjezdů na krajnici. Obraz poháněla technika plynulého škálování sprajtů, která při šedesáti snímcích za sekundu vytváří hloubku a rychlost, jaké domácí stroje té doby nedokázaly. Domácí verze musely škrtat detaily, plynulost i rozlišení, takže se na nich Out Run hraje znatelně jinak a leckdy pomaleji.

Samotná hra je jednoduchá a nemilosrdná. Trasa se skládá z patnácti úseků, ale jedna jízda jich projde jen pět, protože na konci každého se rozhodnete, zda odbočit vlevo, nebo vpravo, a tím se vydáte k jinému cíli. Časomíra je přísná, takže každá kolize a každé zpomalení v provozu se projeví okamžitě. Před startem si hráč na autorádiu vybere jednu ze tří skladeb, Magical Sound Shower, Passing Breeze nebo Splash Wave, a právě ty patří k nejznámějším melodiím herní historie. Hra navíc dobře ukazuje, proč arkády té doby uměly přitáhnout davy: nešlo o to dojet první, ale o to, aby člověk chtěl zkusit další odbočku. Auto se v zatáčkách pozná po smyku a po nárazu do dopravy se na okamžik převrátí, což je trest i malé divadlo zároveň.

Proč hrát: Pokud znáte Out Run jen z Mega Drivu nebo z počítačů, arkádová verze ukáže, proč se o hře mluvilo. Hodí se každému, kdo chce zažít originál tak, jak byl navržen, třeba přes emulaci nebo na sběratelském automatu, a fanouškům závodů, kterým jde o atmosféru víc než o realismus.