Capcom CPS

Když se v roce 1988 objevil v hernách první automat postavený na desce CP System (zkráceně CPS, často přezdívané "CPS-1"), znamenalo to pro Capcom začátek éry, která firmu na příští dekádu posunula mezi absolutní špičku arkádového průmyslu. CPS nebyla konzole ani počítač v domácím smyslu slova, ale rodina arkádových desek (PCB), na nichž běžely automaty do herních hal. A právě tady vznikly hry, které definovaly celé žánry — od bojovek po beat 'em up. Bez CPS by neexistoval fenomén Street Fighter II, který v roce 1991 doslova zaplavil herny celého světa a rozjel zlatou éru japonských bojových her.

Capcom postupně vydal tři generace: CP System (CPS-1, 1988), CP System II (CPS-2, 1993) a technicky odlišný CP System III (CPS-3, 1996). Každá posouvala laťku grafiky i ochrany proti pirátství a dohromady tvoří jeden z nejvlivnějších herních hardwarů vůbec.

Technika: grafika a zvuk

Srdcem CPS-1 i CPS-2 byl 16bitový procesor Motorola 68000. CPS-1 ho taktoval kolem 10 MHz, CPS-2 na 16 MHz, což přineslo svižnější logiku a větší objem dat na obrazovce. Obraz měl typické arkádové rozlišení 384×224 pixelů. Klíčem k pověstnému "capcomovskému" vzhledu byla práce se sprity — desky zvládaly velké, několikadílné postavy složené z mnoha dlaždic, plynulou animaci a vícevrstvé pozadí s nezávislým scrollingem. Zatímco CPS-1 nabízela paletu v řádu tisíců barev, CPS-2 ji výrazně rozšířila (řádově tisíce barev současně na scéně) a umožnila bohatší stínování i průhlednosti, díky čemuž hry jako Street Fighter Alpha 3 nebo X-Men: Children of the Atom vypadaly oproti starší generaci znatelně sytěji.

Zvuk obstarával samostatný Zilog Z80 jako zvukový procesor ve spojení s FM syntézou Yamaha YM2151 a PCM čipem OKI MSM6295 pro samply. Tato kombinace dávala charakteristický mix melodických FM linek a navzorkovaných efektů i hlášek. CPS-3 šla úplně jinou cestou: postavená byla na procesoru Hitachi SH-2, používala data na CD-ROM, která se po startu nahrávala do paměti, a vynikala obrovskými, plynule animovanými sprity s ručně kreslenou kvalitou — vrcholem je Street Fighter III: 3rd Strike s jeho dechberoucí animací.

Propojeni a periferie

Jako arkádový hardware se CPS desky zasouvaly do skříní standardu JAMMA (u CPS-2 šlo o dvoudílnou kazetu: "A-board" se základem a vyměnitelný "B-board" s hrou). Ovládání tvořil joystick a tlačítka — typicky šest tlačítek u bojovek, méně u akčních her. Většina titulů podporovala dva hráče současně; beat 'em upy jako Cadillacs and Dinosaurs, The Punisher nebo Alien vs. Predator uměly i kooperaci tří hráčů na speciálně osazených deskách. Obraz šel přes analogový RGB signál do monitoru skříně. Žádné paměťové karty ani modemy se zde nepoužívaly — postupy a high score žily v rámci automatu, dokud byl pod proudem.

Modely a revize

Vývoj probíhal ve třech hlavních generacích. CPS-1 prošla několika revizemi desek a dočkala se i dělené verze CPS-1.5 (CPS Dash), na níž běžel například Cadillacs and Dinosaurs či The Punisher a která ležela na pomezí mezi první a druhou generací. CPS-2 přinesla zásadní novinku — silné šifrování programového kódu uloženého v kazetě, zálohované baterií. To mělo zastavit pirátství, mělo to ale zákeřný vedlejší efekt: po vybití baterie deska "umírala" (tzv. suicide battery), protože ztratila dešifrovací klíče. CPS-3 používala šifrovaný obsah z CD nahraný do paměti zálohované baterií se stejným rizikem; vyšlo na ní jen několik her, mimo jiné Warzard/Red Earth a série Street Fighter III.

Klony a varianty

Originální CPS hardware Capcom nelicencoval k výrobě klonů, takže žádné oficiální napodobeniny v duchu "Pegasusu" nebo Didaktiku tu neexistují. Co ale provázelo CPS-1 i CPS-2 prakticky od začátku, byly pirátské kopie a bootlegy — neoprávněně okopírované desky bojovek (zejména Street Fighter II a jejích nesčetných "turbo" a "hyper" hacků), které zaplavily šedý trh i v Evropě a v zemích bývalého východního bloku, kde se do heren a hospod dostávaly cestou mimo oficiální distribuci. Hodnotu těchto desek dnes naopak zvedá sběratelská scéna, která pečlivě rozlišuje originály od bootlegů.

Dnesni scena

CPS dnes patří k nejlépe podchyceným arkádovým platformám. Emulátor MAME (a jeho odnož FinalBurn Neo) spolehlivě rozběhne drtivou většinu CPS-1, CPS-2 i CPS-3 her a komunita dávno rozluštila šifrování CPS-2 i CPS-3, takže "mrtvé" desky lze oživit (tzv. phoenix edice romů s vypálenými klíči). Mnoho titulů vyšlo legálně i v moderních kompilacích — například řada Capcom Arcade Stadium nebo Street Fighter 30th Anniversary Collection. Pro fanoušky reálného železa existují konzolizační kity a reproduktorové skříně, díky nimž lze originální desku připojit k modernímu displeji. CPS tak zůstává živé nejen v hernách paměti, ale i na obrazovkách dnešních hráčů.