Double Dragon (arcade)
Double Dragon je hra, která v roce 1987 prakticky založila moderní beat 'em up tak, jak ho známe dodnes, a nastavila mu pravidla na dlouhá léta dopředu. Technos poslal do ulic bratry Billyho a Jimmyho Leeho, aby si probili cestu městskou spodinou gangu Black Warriors a zachránili unesenou Marian. To, co dnes bereme jako samozřejmost — postup zleva doprava, davy nepřátel na obrazovce, používání zbraní posbíraných ze země — tady dostalo svou definitivní, později tisíckrát kopírovanou podobu, kterou napodobovaly desítky dalších her napříč platformami.
Klíčovou inovací byla souhra rozmanitého boje a kooperace. Kromě úderů a kopů jste mohli chytat nepřátele, používat lokty, hlavičky i sebrané klacky, biče a dokonce dynamitové bedny, které se povalovaly po ulicích a čekaly na využití proti přicházejícím soupeřům. Hlavně ale nabídla hru pro dva hráče najednou v tehdy nezvykle propracovaném světě — dva bratři bok po boku proti přesile, což z ní udělalo salonní senzaci a lákadlo, kolem kterého se scházely davy diváků čekajících na svou příležitost. Škodolibou třešničkou na dortu byl závěr: po záchraně dívky se oba bratři museli utkat mezi sebou o to, kdo ji nakonec dostane, což tehdy hráče pořádně překvapilo a vyvolávalo hodně diskuzí i mezi kamarády, kteří spolu hru právě dohráli.
Retro hráči Double Dragon uctívají jako otce žánru, na kterém stavěly Final Fight, Streets of Rage i desítky dalších beat 'em upů napříč konzolemi i automaty. Její vliv je nezměřitelný — definovala vizuální jazyk, rytmus soubojů i kooperativního ducha celého žánru mlátiček na dlouhá léta dopředu a zůstala referenčním bodem, ke kterému se novější hry stále vztahují. I dnes je radost projít její ulice s kamarádem po boku a cítit, kde to všechno kdysi začalo.
Proč hrát: Pro setkání s otcem celého žánru mlátiček, jehož rytmus soubojů a kooperativního ducha dodnes cítíte ve Final Fight i Streets of Rage – ideální ve dvou s kamarádem.
Hra 82 z 258 pro Arcade
Tentýž titul jinde (9)
Rozdíly mezi verzemi Double Dragon patří k nejvýraznějším v rané historii žánru. NES verze nedokázala kvůli hardwaru nabídnout současnou hru pro dva hráče jako arkádový originál – souboj probíhá střídavě nebo v duelovém módu, tvůrci to ale vyvážili systémem zkušeností a novými technikami, díky čemuž ji řada hráčů považuje za hratelnější než automat. Verze pro osmibitové počítače Commodore 64, ZX Spectrum a Amstrad CPC naopak sklidily ostrou kritiku za těžkopádné ovládání, pomalé animace a nepřesné zásahy. Atari Lynx přinesl přenosnou verzi, kterou mnozí řadí mezi nejlepší akční tituly celé konzole díky plynulému pohybu a kvalitnímu ozvučení. SEGA Master System a Mega Drive nabídly barevnější grafiku blíž arkádovému duchu hry včetně kooperace dvou hráčů.