Q*bert
Skákající oranžové stvoření s dlouhým rypákem, pyramida z barevných kostek a nadávky v podobě bublin plných nesmyslných symbolů. Tohle je Q*bert, jedna z nejcharismatičtějších postav zlatého věku arkád, kterou v roce 1982 stvořila společnost Gottlieb. Po dvou letech vlády střílecích her přišel hit, který nestřílel vůbec na nic.
Princip je geniálně jednoduchý. Qbert poskakuje po izometrické pyramidě složené z osmadvaceti kostek a vaším úkolem je obarvit každou z nich tím, že na ni stoupne. Komplikací je celý zvěřinec nepřátel: hadovitý Coily, který vás neúnavně pronásleduje, míčky padající shora i tvorové měnící barvy kostek zpátky. Ovládání bylo nezvyklé, protože joystick byl natočený do diagonály, aby odpovídal kosočtvercové mřížce. Stačil jediný chybný skok přes okraj a Qbert s žalostným výkřikem padal do prázdna.
Za hrou stál designér Warren Davis a umělec Jeff Lee. Hra původně nesla pracovní název Cubes a Lee figurku navrhl ještě dřív, než vznikla samotná mechanika. Slavná hláška, kterou Q*bert pronáší při zásahu, vznikla zapojením náhodného generátoru řeči, jenž produkoval čirou hatmatilku doprovázenou bublinou s podivnými znaky. Tahle nesrozumitelnost se stala součástí jeho kouzla.
Q*bert se rychle stal kulturním fenoménem. Objevil se na tričkách, ve vlastním kresleném seriálu i v záplavě portů na domácí systémy od Atari 2600 po ColecoVision. Pro mnoho lidí je dodnes ikonou éry, kdy arkády chrlily originální nápady jeden za druhým. Připomněl se i moderním divákům coby vedlejší postava ve filmu Raubíř Ralf a později v komedii Pixely.
Na Q*bertovi je dodnes fascinující, jak málo prostředků stačí k vytvoření nezapomenutelné hratelnosti. Žádná složitá pravidla, jen pyramida, skákání a rostoucí panika z toho, jak vás Coily zahání do rohu. Je to čistý design, který obstál v testu času.
Proč hrát: Pro nestárnoucí návykovost jednoduchého principu a setkání s jednou z nejroztomilejších a nejtvrdohlavějších postav celé arkádové historie.
Hra 36 z 258 pro Arcade
Tentýž titul jinde (2)
Arkádový automat od Gottliebu měl vlastní čip pro syntézu řeči, díky němuž Q*bert nadával oněmi nesrozumitelnými bublinami skutečným zvukem — a k tomu zobrazoval pyramidu z barevných kostek se stínováním, které dodávalo obrazu hloubku. Verze pro Atari 2600 musela s omezeným zvukovým čipem TIA (jen dva kanály) i chudou paletou vystačit bez řeči, takže postavička jen pípá, a kostky jsou zploštělé, bez stínů. Přesto patří k lépe hodnoceným konverzím své doby — hratelnost i tempo skákání zůstaly zachovány, jen obraz i zvuk logicky nedosahují úrovně automatu. Kdo chce slyšet Q*bertovo pravé mumlání, musí k arkádové verzi.