Černá obrazovka, bílé vektorové linie a osamělá trojúhelníková loď uprostřed nekonečného vesmíru. Asteroids z roku 1979 jsou jednou z nejčistších a nejvlivnějších her, jaké kdy Atari vypustilo do světa, a definovaly podobu arkád na celá léta dopředu.
Hratelnost je esencí kosmické akce. Kolem vás se líně otáčejí velké asteroidy a vaším úkolem je rozstřílet je na kusy. Jenže každý zásah velký balvan rozdrtí na menší a rychlejší úlomky, takže se obrazovka rázem zaplní rojem smrtících kamenů. K tomu navíc čas od času přilétne nepřátelské létající talíř, který po vás přesně pálí. Loď ovládáte setrvačně, podle zákonů newtonovské fyziky, takže každé zrychlení musíte umně vyrovnávat protitahem.
Asteroids navrhli Lyle Rains a Ed Logg a hra využila vektorovou grafiku, která místo pixelů kreslila ostré zářící čáry. Výsledek byl na svou dobu vizuálně mimořádně elegantní. Hra se stala jedním z největších komerčních úspěchů Atari vůbec a v amerických hernách dlouho patřila k těm vůbec nejvýdělečnějším automatům. Byla také jednou z prvních her, které umožňovaly zápis jména do tabulky nejlepších skóre.
Kulturní dopad byl obrovský. Asteroids se staly symbolem rané videoherní éry a dodnes je najdete v nejrůznějších kompilacích, remasterech i poctách. Princip rozbíjení velkých objektů na menší se stal jednou ze základních herních mechanik, kterou kopírovaly desítky pozdějších titulů.
I po více než čtyřech dekádách je hra návyková díky napětí, které pramení z postupně houstnoucí obrazovky a setrvačného ovládání. Musíte přemýšlet dopředu, šetřit prostorem a nepanikařit, když se kolem vás všechno najednou hýbe. Je to dokonalá rovnováha mezi jednoduchostí a hloubkou.
Proč hrát: Pro nestárnoucí eleganci vektorové grafiky a čistou, napínavou hratelnost, která dodnes patří k vrcholům arkádového minimalismu.
Hra 38 z 258 pro Arcade
Tentýž titul jinde (1)
Arkádový originál od Atari běžel na skutečném vektorovém monitoru, který kreslil tenké, ostré čáry lodí i asteroidů přímo paprskem, takže obraz působil čistě a nezáleželo na rozlišení. Atari 2600 žádný vektorový displej nemá — obraz je poskládaný z hranatých rastrových tvarů typických pro čip TIA, takže lodě i kameny vypadají hůř ohraničené a méně elegantní. Konzole navíc zvládne na obrazovce zobrazit jen omezený počet objektů najednou, takže hustota asteroidů i tempo hry musely být oproti automatu zmírněny. Zvuk je na obou stranách jednoduchý, ale syntetizované exploze a zrychlující se tep motoru z arkádové desky mají výraznější atmosféru. Za tou pravou vektorovou čistotou je nutné jít do arkádové verze.
