Bomb Jack
Hrdina v modrém trikotu, který poletuje po obrazovce, sbírá zápalné šňůry bomb na pozadí slavných památek a uhýbá hejnu nepřátel. Bomb Jack z roku 1984 je jednou z nejmilejších a nejnávykovějších plošinovek japonského studia Tehkan, jež později proslulo pod jménem Tecmo.
Koncept je vytříbený ve své jednoduchosti. Po každé obrazovce je rozmístěno čtyřiadvacet bomb a vaším úkolem je všechny je posbírat. Jack umí vysoko skákat a plachtit vzduchem, takže ovládáte spíš jeho let než chůzi. Skutečná hloubka spočívá v systému bodování. Pokud sbíráte bomby v pořadí, v jakém se zrovna zapalují jejich doutnáky, získáváte výrazně více bodů a spouštíte řetězce bonusů. Honba za vysokým skóre se tak stává jádrem celého zážitku.
Nepřátelé v podobě poletujících nestvůr a ptáků brázdí obrazovku a sběr bonusové mince je dočasně promění v neškodné mince, které můžete bez rizika posbírat. Pozadí jednotlivých úrovní zdobí stylizované siluety Egyptských pyramid, řeckých chrámů či futuristických měst, což dodává hře nezaměnitelnou atmosféru.
Bomb Jack se stal velkým hitem především v Evropě, kde se dočkal nesčetných portů na domácí počítače jako ZX Spectrum, Commodore 64 nebo Amstrad CPC, a právě na těchto strojích ho mnozí evropští hráči poznali nejprve. Úspěch vedl ke vzniku pokračování Mighty Bomb Jack a dalších variací, které princip rozvíjely.
Dnes Bomb Jack okouzlí svou lehkostí a takřka tanečním pohybem. Plachtění vzduchem má příjemnou plynulost a snaha o dokonalý řetězec bomb vás vtáhne do soutěžení se sebou samým. Je to ryzí radost z pohybu a sbírání, bez jediného zbytečného prvku.
Proč hrát: Pro odlehčenou, takřka beztížnou hratelnost a chytrý bodovací systém, který z prostého sbírání dělá nekonečnou honbu za perfektním skóre.
Hra 40 z 258 pro Arcade
Tentýž titul jinde (1)
Arkádová deska od Tehkanu zvládala plynulou animaci Jacka nad barevnými kulisami slavných památek a hejna nepřátel bez zpomalení, což z automatu dělalo vizuálně bohatý zážitek na svou dobu. Port pro Amstrad CPC, který vydal Elite Systems, patřil mezi ty přesvědčivější domácí konverze arkádových her poloviny osmdesátých let — CPC měl na osmibitový počítač slušnou paletu barev, takže pozadí i postavičky zůstaly rozpoznatelné a hratelnost si zachovala tempo skoků a sbírání bomb. Přesto muselo dojít ke zjednodušení detailů kulis a k omezení počtu současně pohybujících se nepřátel oproti automatu, aby hra na slabším hardwaru neváznala. Pro nejplynulejší a nejbarevnější zážitek zůstává referencí arkádová verze.
