Dig Dug
Někdy je nejlepší zbraní obyčejná pumpička. Dig Dug, který Namco vypustilo do heren v roce 1982, postavil celou hratelnost na nápadu tak bizarním, až je geniální: nepřátele tu likvidujete tím, že je nafouknete vzduchem, dokud nepuknou jako balon.
Hráč ovládá horníka jménem Dig Dug, jenž se prokopává podzemím a razí v hlíně tunely podle vlastní libosti. Cílem je zničit všechny příšery - dračí Pooky a brýlaté Fygary chrlící oheň. Kromě nafukovací harpuny má hráč k dispozici i druhou taktiku: podkopat balvany tak, aby spadly a rozdrtily nepřátele pod sebou. Tím se z jednoduché honičky stává malá strategická hra o tvarování bludiště, lákání nepřátel do pastí a řízení rizika, protože Fygar dokáže plamenem zasáhnout i napříč tunelem.
Za hrou stojí Namco v období jeho zlaté éry, kdy chrlilo jeden hit za druhým. Dig Dug vznikl jen krátce poté, co studio dobylo svět Pac-Manem, a sdílí s ním stejnou hravou, přístupnou filozofii - jednoduchá pravidla, snadné ovládání, ale prostor pro mistrovství. Na hudbě a designu se podíleli klíčoví tvůrci Namca té doby a výsledkem byl další celosvětový komerční úspěch.
Kulturně se Dig Dug zařadil mezi nejoblíbenější bludišťové arkády osmdesátých let a stal se trvalou součástí Namcova portfolia. Dočkal se přímého pokračování Dig Dug II, řady portů na domácí konzole i počítače a pravidelně se objevuje v retro kompilacích a oficiálních re-edicích. Postava Dig Duga, vlastním jménem Taizo Hori, se navíc objevuje i v dalších Namco titulech a hra inspirovala pozdější kopáčské variace jako Mr. Driller, kde figuruje jako Hořin syn.
Na první pohled vypadá Dig Dug roztomile a nevinně, ale skrývá překvapivě hluboký soutěživý rozměr. Honba za vysokým skóre, optimalizace pořadí likvidace nepřátel a chytré využívání padajících balvanů z něj dělají titul, ke kterému se hráči vracejí dodnes.
Proc hrat: Pro originální nápad nafukovat nepřátele i pro nečekanou strategickou hloubku - jeden z nejsympatičtějších klenotů zlaté éry heren.
Proč hrát: Díky originálnímu nápadu nafukovat nepřátele a nečekané strategické hloubce patří mezi nejsympatičtější klenoty zlaté éry heren.
Hra 31 z 258 pro Arcade
Tentýž titul jinde (4)
Arkádový automat stavěl na jasných, sytých barvách a plynulém pohybu Dig Duga i nepřátel, což se domácím konverzím jen těžko podařilo zopakovat. Atari 2600 muselo kvůli omezenému hardwaru sáhnout po zjednodušené grafice, užší paletě barev a hranatějším animacím, takže tempo hry i pocit z kopání tunelů působí o něco toporněji než v hernách. Atari 5200 mělo k dispozici výkonnější čipy než 2600, a jeho verze proto nabídla barevnější zobrazení a plynulejší pohyb, blíž originálu z automatů. Kdo touží po nejvěrnějším zážitku, měl by sáhnout po arkádové verzi, zatímco Atari 5200 představuje solidnější domácí alternativu než starší 2600.
