Málokterý automat dokázal hráče tak zdrtit už při prvním vhození mince jako Defender. Tahle pekelně náročná střílečka od americké Williams Electronics z roku 1981 měla pověst hry, která pohltí čtvrťák dřív, než stačíte pochopit, co se vlastně děje na obrazovce - a přesto se stala jedním z největších hitů zlaté éry.
Na rozdíl od většiny tehdejších shmupů se Defender odehrával ve vodorovně rolujícím světě, který byl mnohem širší než obrazovka. Hráč pilotuje vesmírnou loď nad povrchem planety a má dvojí úkol: ničit vlny mimozemských útočníků a zároveň chránit lidské kolonisty, které se vetřelci snaží unést a proměnit v mutanty. Pokud únosce dokončí cestu na horní okraj, vznikne smrtící mutant. Ovládání bylo na svou dobu mimořádně komplexní - kromě střelby a tahu vpřed měl hráč k dispozici i obrácení směru, hyperprostorový skok a ničivé smart bomby. K orientaci v rozlehlém světě sloužil radar v horní části obrazovky, dnes samozřejmý prvek, který tu patřil k průkopnickým.
Za hrou stál návrhář Eugene Jarvis, který se nebál vykročit z pohodlí jednoduchých konceptů. Defender byl Williamsova první videohra a její vývoj provázely pochybnosti - mnozí ji považovali za příliš složitou. Premiéra na veletrhu AMOA v roce 1980 byla vlažná, jenže jakmile se automaty dostaly do heren, ukázalo se, že právě ta brutální náročnost je magnet. Hra se stala obrovským komerčním úspěchem a vydělala stovky milionů dolarů.
Kulturně Defender definoval podžánr horizontálních střílaček s ochranou a obousměrným pohybem a inspiroval bezpočet následovníků. Jeho radar, smart bomby i ochranářská mechanika se staly opakujícími se prvky žánru. Williams na úspěch navázal pokračováním Stargate (později Defender II) a samotný Jarvis se zapsal do dějin i dalším legendárním titulem, Robotronem: 2084.
Dodnes Defender platí za zkoušku skutečného arkádového mistrovství - jeho nekompromisní obtížnost odděluje příležitostné hráče od fanatiků a vysoké skóre je tu předmětem patřičné hrdosti.
Proc hrat: Pro nefalšovaný adrenalin nelítostné arkády a pro pocit, že hrajete kus historie, který nastavil laťku náročnosti pro celý žánr.
Proč hrát: Pro nefalšovaný adrenalin nelítostné arkády a pocit, že se dotýkáte kusu historie, který nastavil laťku náročnosti pro celý žánr shoot 'em upů.
Hra 33 z 258 pro Arcade
Tentýž titul jinde (2)
Arkádový originál od Williams stavěl na vlastní vektorové grafické stanici, díky níž byl pohyb hladký a rychlý, a nabízel plnou sadu tlačítek pro tah, zpětný chod, střelbu, smart bomby i hyperprostor, což z hry dělalo nástroj přesné souhry ruky a oka. Verze pro Atari 5200 se snažila tuto výbavu zachovat, ale spoléhala na analogový joystick konzole, který byl proslulý nepřesností a rychle se opotřebovával — u hry závislé na jemném ovládání lodi to hratelnost citelně ztěžovalo. Grafika i zvuk musely být zjednodušeny na úroveň domácího 8bitového hardwaru, takže scrolling není tak plynulý a zvuková kulisa chudší než na automatu. Kdo chce zažít Defender v jeho nejlepší podobě, sáhne po arkádové verzi.
