Z horního okraje obrazovky se klikatě plazí dolů segmentovaná stonožka, mezi houbami se míhá jedovatý pavouk a vy zoufale pálíte do té hemžící se masy nohou. Centipede z roku 1981 patří mezi nejslavnější tituly studia Atari a dodnes je učebnicovým příkladem dokonale vyladěné arkádové akce.
Genialita hry tkví v jejím protivníkovi. Stonožka se proplétá polem hub a pokaždé, když ji zasáhnete uprostřed těla, rozpadne se na dvě samostatné, kratší stonožky, z nichž každá se začne plazit po svém. Houby přitom narůstají a postupně proměňují herní pole v bludiště. K tomu připočtěte otravného pavouka, blechu padající shora a štíra trávícího houby jedem a máte recept na chaotický, ale úžasně čitelný nápor nepřátel.
Centipede je výjimečný i tím, že na jeho návrhu se podílela Dona Bailey, jedna z mála programátorek v tehdejším mužském světě herního průmyslu, společně s Edem Loggem. Hra se ovládala trackballem, který umožňoval rychlý a přesný pohyb střelce po spodním pásu obrazovky. Právě tahle plynulost dělala z Centipede jeden z nejhmatatelnějších arkádových zážitků doby.
Kulturně šlo o průlom hned z několika důvodů. Pestrá barevná paleta a relativně mírumilovné téma hmyzu přitahovaly k automatu i hráčky, což byla v dobové arkádě vzácnost. Hra se dočkala bezpočtu portů na domácí systémy včetně Atari 2600 a 5200 a pokračování s názvem Millipede, které princip rozšířilo o další havěť.
Dnešní hráč ocení, jak skvěle Centipede stárl. Tempo neúprosně graduje, obrazovka se plní houbami a vy se musíte rozhodovat ve zlomcích vteřiny, koho sejmout dřív. Je to ukázka toho, že nadčasový design nepotřebuje nic víc než chytrého nepřítele a precizní ovládání.
Proč hrát: Pro hypnotický rytmus, chytře navrženého nepřítele, který se dělí přímo před očima, a kus historie, na němž se podílela jedna z prvních žen v oboru.
Hra 37 z 258 pro Arcade
Tentýž titul jinde (4)
Arkádový automat z roku 1981 je dodnes měřítkem, se svou plynulou animací stonožky i hejna pavouků a blech na jasně barevném pozadí hub. Port pro Atari 2600 patří mezi nejlépe hodnocené konverze na tomto stroji – na rozdíl od proslule zpackaného portu Pac-Mana se tu tvůrcům podařilo zachovat hratelnost i tempo hry navzdory hranatější grafice a omezené paletě 2600. Atari 5200 mělo výkonnější hardware, takže jeho verze nabídla plynulejší pohyb a barvy blíž arkádové předloze než starší 2600. Kdo chce nejvěrnější zážitek, sáhne po arkádové verzi, kdo hledá nejlepší domácí přenos z počátku osmdesátých let, ocení právě Atari 5200.
