Street Fighter

Street Fighter z roku 1987 položil základ celému žánru soubojových her, i když dnešnímu hráči přijde nečekaně syrový a nevyvážený. Hráč jako bojovník Ryu (případně Ken ve druhém hráči) prochází sérií soubojů proti postavám z různých koutů světa – od japonského zápasníka Retsua přes thajského boxera Adona po americkou wrestlerku Joe – aby se nakonec utkal se zákeřným Sagatem, muay-thai šampionem s jizvou přes oko. Prvky, které později proslavily pokračování – speciální údery jako Hadoken nebo Shoryuken, výběr z několika postav a globální cestovatelský rámec turnaje – se tu objevují poprvé, byť ještě v hrubší podobě.

Arkádová verze byla ovládaná neobvyklými tlačítky citlivými na sílu úderu, které měly hráči umožnit rozlišit slabý, střední a silný útok podle toho, jak silně do nich udeří. Tento mechanismus se ukázal jako nepraktický, nespolehlivý a náchylný k poruchám na automatech v hernách, a proto byl v pozdějších verzích i pokračováních nahrazen klasickými tlačítky pro jednotlivé typy úderů. U prvního Street Fighteru šlo přesto o výrazný a dobově unikátní prvek automatu, díky kterému hra na první pohled působila jako technologická novinka.

Hra také trpěla pomalou odezvou, těžkopádným ovládáním a omezeným repertoárem pohybů ve srovnání s tím, co přinesl o čtyři roky později Street Fighter II, který teprve odstartoval skutečný boom žánru v hernách po celém světě a definoval jeho pravidla na další dekády.

Proč hrát: Dnes má první Street Fighter hlavně historickou hodnotu – stojí za vyzkoušení pro každého, kdo chce vidět, z čeho vyrostla celá bojová žánrová větev, ale jako zážitek sám o sobě je spíš kuriozitou než hratelnou zábavou.