Killer Instinct vznikl jako společný projekt studia Rare a Nintenda, které chtělo ukázat sílu vlastního arkádového hardwaru, postaveného na technologii blízké tehdy připravovanému Nintendu 64. Hra dorazila do heren v roce 1994, tedy rok před tím, než se dostala na SNES, a byla prvním setkáním hráčů s bojovníky jako Jago, Sabrewulf nebo Glacius, kteří se později stali základem celé série.
Verze pro automaty využívala výkon, jaký si domácí konzole té doby nemohly dovolit - postavy byly digitalizované 3D modely s propracovanou animací, pozadí mělo vrstvenou hloubku a hra běžela v mnohem vyšší snímkové frekvenci než pozdější domácí porty. Tahle technická převaha se projevila i v samotné hratelnosti: kombo systém s automatickými ukazateli comba a dobíjecí "no mercy" sekvence působily plynuleji a údery měly větší váhu než na SNESu, kde muselo dojít k výraznému zjednodušení grafiky i zvuku kvůli omezením kazety. Arkádová skříň navíc nabízela bonusového soupeře Eyedola a několik detailů v aréně a doprovodných animacích, které se do domácích verzí nedostaly vůbec nebo jen v okleštěné podobě.
Právě propast mezi tím, co dokázala herna, a co zvládl televizní obývák, byla v polovině devadesátých let běžným tématem herních časopisů - Killer Instinct se stal jedním z příkladů, na kterém se ukazovalo, jak moc si výrobci domácích konzolí ještě museli počkat na srovnatelný výkon. Pro hráče v hernách šlo o technologickou senzaci srovnatelnou s Mortal Kombatem, fronty u automatů byly běžné a hra pomohla nastartovat vlnu zájmu, díky které později dorazily i domácí porty na SNES a Game Boy.
Proč hrát: Arkádová verze je pro fanoušky bojových her referenčním zážitkem - ukazuje Killer Instinct v podobě, v jaké byl navržen, s nejplynulejší animací a nejostřejší grafikou ze všech verzí devadesátých let.
Hra 217 z 258 pro Arcade
