Rainbow Islands
Duha jako zbraň. To je obraz, který ti z Rainbow Islands zůstane v hlavě napořád. Místo abys po nepřátelích pálil, vykouzlíš nad sebou zářivý oblouk, který slouží zároveň jako útok, schodiště i štít. Tahle jediná mechanika dělá z jinak prostého plošinovkového šplhu vzhůru malou hříčku plnou nápadů.
Jde o duchovní pokračování legendární Bubble Bobble a hned je to poznat. Stejně roztomilá grafika, stejně chytlavá hudba, stejně ďábelská hloubka pod cukrovou slupkou. Cílem každého ostrova je vyšplhat po duhách až na vrchol dřív, než tě dožene stoupající hladina vody. Tím se z poklidného skákání stává nervózní závod s časem, kde každý chybný oblouk může znamenat konec.
Krása hry je v jejích vrstvách. Na povrchu je to barevná skákačka pro děti. Pod povrchem číhá propracovaný systém sbírání drahokamů v určitém pořadí, tajné předměty a hlavně skryté podmínky pro dosažení pravého konce. Hráči, kteří chtěli vidět skutečné finále, museli pochopit mechaniky, o jejichž existenci běžný kolemjdoucí neměl tušení.
Práce s duhami nabízí překvapivě hluboké taktické možnosti. Oblouk můžeš nechat spadnout na nepřátele, vyskočit na něj a pak ho odpálit pod sebou, nebo si jím vytvořit cestu přes propast. Zkušení hráči řetězí tyto akce do plynulých sekvencí, které vypadají jako tanec. Právě tahle elegance pohybu dělá z Rainbow Islands titul, ke kterému se lidé vracejí desítky let.
Na své době hra okouzlila estetikou i vynalézavostí a dodnes patří mezi nejmilovanější arkádové plošinovky vůbec. Je to vzácný případ, kdy je hra zároveň dokonale přístupná úplnému začátečníkovi a zároveň skrývá tolik tajemství, že ji znalci pitvají dlouhé roky.
Proč hrát: Pro neodolatelné kouzlo jedné geniální mechaniky, která je útokem, mostem i záchranou zároveň, a pro plošinovku, jež je sladká na povrchu a ďábelsky hluboká uvnitř.
Hra 2 z 258 pro Arcade
Tentýž titul jinde (6)
Rainbow Islands, pokračování Bubble Bobble, se na jednotlivých platformách lišilo hlavně tím, kolik z barevné pestrosti a plynulého šplhání po duhách dokázal daný hardware pobrat. Arkádový automat od Taita zůstává referenčním zážitkem s nejbohatší paletou barev a nejplynulejším pohybem. Amiga a Atari ST se mu přiblížily nejvíc, se zachovanou barevností i hudbou. Osmibitové počítače Commodore 64, ZX Spectrum a Amstrad CPC musely omezit počet barev na obrazovce a zjednodušit pozadí, aby scrolling zůstal hratelný, přesto si díky výborné hudbě získaly vlastní věrné fanoušky. NES verze vyšla jako přímý přepočet od Taita s vlastní grafickou stylizací blízkou konzoli Nintendo. SEGA Master System dostal barevnou konverzi, považovanou za jednu z hezčích na osmibitových konzolích.
