Mortal Kombat II

Pokud první Mortal Kombat byl šok, Mortal Kombat II z roku 1993 byl mistrovské dílo, které vzalo každý nápad svého předchůdce a vypilovalo ho k dokonalosti. Midway s tímto dílem dosáhl vrcholu zlaté éry digitalizovaných bojovek a vytvořil titul, který dodnes řada fanoušků považuje za nejlepší klasický Mortal Kombat vůbec.

Všeho bylo víc a lepší. Větší obsazení postav přineslo nové ikony jako Kitanu, Mileenu, Kung Laa, Jaxe či démonického Shao Kahna v roli závěrečného bosse. Soubojový systém se zjemnil a zrychlil, ovládání bylo plynulejší a každá postava dostala bohatší sadu speciálů. Midway navíc rozšířil arzenál dokončovacích pohybů. K brutálním fatalitám přibyly takzvané Babality, které soupeře proměnily v plačící miminko, a Friendships, kde vítěz místo popravy nabídl protivníkovi přátelské gesto. Byl to geniální tah, který do hry vnesl i humor a parodii vlastní pověsti.

Vizuálně hra excelovala. Digitalizované postavy byly detailnější, kulisy nápaditější, od chrámů přes lávové jámy po nechvalně proslulou Jámu, kam bylo možné soupeře shodit na bodáky. Atmosféra mýtického turnaje zhoustla a celý svět Mortal Kombatu získal hloubku. Tradice tajemství pokračovala se skrytými bojovníky jako Smoke, Noob Saibot a Jade, jejichž odemčení vyžadovalo splnění bizarních podmínek, o nichž kolovaly legendy.

Vývojově šlo o potvrzení, že Mortal Kombat není výstřelek, ale stálice. Ed Boon a John Tobias dostali po komerčním třesku jedničky prostor a prostředky, aby svou vizi dotáhli, a využili je naplno. Hra běžela v hernách a stala se obrovským hitem, který sály plnil hráči dychtícími objevit všechny utajené pohyby a postavy.

Dvojka také doladila ovládání a soubojový rytmus tak, že se hrála plynuleji a férověji než původní díl. Speciály bylo snazší trefit, postavy měly výraznější charakter a sestava působila vyváženěji. Atmosféru dotvářela podmanivá hudba a dabované hlášky, z nichž některé, jako Shao Kahnovo posměšné komentování soubojů, se staly kultovními. Hra díky tomu nepůsobila jako pouhé pokračování, ale jako definitivní verze celého konceptu, ke které se série v podstatě vracela i v pozdějších letech, ať už v remasterech, nebo v duchu pozdějších dílů.

Kulturní vliv byl značný. Mortal Kombat II vyšel právě v době vrcholící debaty o násilí ve hrách a vzniku ratingu ESRB, a sám se stal vlajkovou lodí kontroverze i komerčního úspěchu. Dočkal se portů na všechny tehdejší domácí systémy a poučen z první kauzy už zde i Nintendo povolilo krev, takže domácí verze byly konečně věrnější originálu.

Mnozí veteráni dodnes označují dvojku za vrchol takzvané klasické trilogie, za moment, kdy série dosáhla ideální rovnováhy mezi stylem, hratelností a šokem. Je to ten Mortal Kombat, na který se vzpomíná s největší láskou.

Proč hrát: Mistrovsky vyladěný vrchol klasické éry s bohatým obsazením, novými fatalitami i humorem a atmosférou, kterou série nikdy nepřekonala lépe.