Xevious z dílny Namco a designéra Masanobua Endóa je jednou z těch her, které tiše přepsaly pravidla žánru a udělaly to bez velkého halasu. Když v roce 1983 dorazila do salonů, nabídla něco, co vertikální střílečky do té doby prakticky neznaly: dvě samostatné zbraně na dvou různých rovinách boje. Vulcanem kosíte vzdušné cíle a bombou Blaster míříte na pozemní jednotky, což vás nutí neustále přepínat mezi vzdušným a pozemním bojem a předjímat, kde se cíl objeví o okamžik později. Tenhle nápad se stal základním kamenem prakticky všech pozdějších vertikálních shmupů, od kterých se dnes čeká, že nabídnou podobnou hloubku.
Xevious ale neuchvátil jen mechanikou. Namco stvořilo záhadný, cizí svět inspirovaný nazca liniemi a starověkými civilizacemi, s plynulým scrollováním nad lesy, řekami a betonovými pevnostmi plnými geometrických vzorů a skrytých detailů. Ta atmosféra tajemství — pocit, že prolétáte cizí planetou s vlastní, jen tušenou historií — byla na svou dobu nevídaná a inspirovala i pozdější sci-fi hry a jejich vizuální styl. Hra skrývala i tajemství doslova: legendární skryté bonusy jako Sol tower a Special Flag odměňovaly zvídavé hráče, kteří zkoušeli střílet na zdánlivě prázdná místa mapy, a rozněcovaly fámy a spekulace po celém světě dávno před internetem a herními fóry.
Pro retro hráče je Xevious ikonou nejen kvůli vlivu na žánr, ale i kvůli tomu, jak dobře stárne. Je to čistá, elegantní a stále náročná hra, kterou lze hrát dodnes bez pocitu, že jde jen o historickou kuriozitu určenou muzeu. V Japonsku se stala kulturním symbolem rané éry automatů a jednou z prvních her, kterým se dostalo statusu opravdové designérské klasiky uznávané i mimo herní komunitu, ke které se čas od času vracejí i muzea věnovaná videohrám.
Proč hrát: Pro čistou a elegantní shmup klasiku, která i po desetiletích obstojí sama za sebe a v Japonsku dodnes platí za jeden z kulturních symbolů rané arkádové éry.
Hra 77 z 258 pro Arcade
Tentýž titul jinde (1)
Arkádový automat Namco z roku 1983 stavěl na atmosféře hustě detailovaných podzemních i pozemních cílů a plynulém vertikálním scrollování, které v době vydání působilo jako pohled na živoucí svět. Port pro Atari 7800 z roku 1986 patřil mezi solidní domácí konverze své generace, ale hardware konzole neuměl nabídnout stejné množství barev ani stejně hladký posun pozadí jako originál, takže grafika i pohyb světa musely být zjednodušeny. I tak zůstala hratelnost — souhra svislého kanónu proti letadlům a bomb proti pozemním cílům — zachována, a pro fanoušky 7800 šlo o jeden z nejambicióznějších titulů na konzoli. Kdo chce zážitek v plné kráse, sáhne po arkádové verzi.
