Golden Axe (arcade)
Málokterá herna konce osmdesátek voněla dobrodružstvím tak jako Golden Axe od Segy z roku 1989, a to i po tolika letech od svého vydání. Fantasy mlátička postavila proti zlému Death Adderovi trojici hrdinů — svalnatého barbara Axe Battlera, sekyrou vládnoucího trpaslíka Gilius Thunderheada a mečem ozbrojenou amazonku Tyris Flare, kteří se všichni vydávají zastavit uzurpátora trůnu a jeho armádu. Každý z nich měl jinou sílu, dosah útoků i vlastní magické kouzlo, takže výběr postavy nebyl jen kosmetickou volbou, ale zásadně ovlivňoval styl a rytmus hraní i taktiku v boji proti přesile.
Tajnou zbraní hry byla magie. Po herních plochách pobíhali malí skřeti s pytli, a když jste je nakopli nebo srazili útokem, upustili modré lahvičky. Nasbírané lektvary plnily magický ukazatel a v pravou chvíli spustily obrazovku zaplňující kouzlo — čím víc lahviček jste stihli posbírat, tím ničivější byl efekt, od blesků po ohnivé sloupy schopné smést celou skupinu nepřátel. Nezapomenutelné byly i jízdy na osedlaných netvorech, ať už na ještěrovi chrlícím oheň, nebo na dvojici drápajících se stvůr, které jste mohli soupeři vyhodit ze sedla a sebrat pro sebe, čímž se rovnováha boje okamžitě obrátila ve váš prospěch.
Golden Axe zbožňují retro hráči hlavně pro kooperaci dvou hráčů a pro nezaměnitelnou atmosféru meče a magie, kterou tehdy beat 'em up žánr skoro neznal a která ho odlišovala od moderních uličních mlátiček zasazených do velkoměst. Fantasy kulisa s troly, kostlivci a démonickými pěšáky dodávala hře pohádkový, ale zároveň syrový nádech, který se dodnes vrací v podobě remaků a sbírek. Dočkal se řady portů na domácí systémy — nejslavnější na Sega Mega Drive — a stal se jedním z pilířů, na kterých Sega stavěla svou pověst krále arkádových heren devadesátých let po celém světě.
Proč hrát: Pro fantasy atmosféru meče a magie, jakou tehdejší mlátičky skoro neznaly, a kooperaci dvou hráčů, která z Golden Axe dodnes dělá skvělou volbu na společný večer.
Hra 83 z 258 pro Arcade
Tentýž titul jinde (6)
Arkádový originál od Segy z roku 1989 běžel plynule ve výrazných barvách a nabízel plný soundtrack i skutečnou souběžnou hru dvou hráčů. Nejblíže se mu přiblížila verze pro Mega Drive, která zachovala velkou část atmosféry, hudby i soupeřů, i když některá pozadí a detaily musela zjednodušit. Na Master System byly úrovně kratší a grafika chudší kvůli slabšímu hardwaru. Verze pro osmi- a šestnáctibitové počítače (Commodore 64, Amstrad CPC, Amiga, Atari ST) trpěly pomalejším a trhanějším scrollováním, omezenou paletou barev a často i ztrátou souběžné hry dvou hráčů. Kdo chce zážitek nejbližší automatu, sáhne po Mega Drive.