Bubble Bobble
Dva roztomilí dráčci, nekonečné bubliny a melodie, která se vám zaryje do hlavy na celý život. Bubble Bobble z roku 1986 od Taita je jednou z nejmilejších a nejnávykovějších arkádových klasik vůbec. Hráči v rolích dráčků Bub a Bob procházejí stovkou jednoobrazovkových úrovní, v nichž chytají nepřátele do bublin a následně je rozprasknutím likvidují.
Genialita hry tkví v jednoduchosti spojené s překvapivou hloubkou. Základní princip, tedy uvěznit nepřítele v bublině a praštit do ní, se rychle naučíte, ale zvládnutí všech mechanik, sbírání bonusů a zorientování se v desítkách úrovní vyžaduje praxi. Hra navíc skrývá řadu tajemství a několik různých konců, přičemž ten pravý odemknete jen za splnění určitých podmínek. To z ní dělá titul, ke kterému se hráči vracejí znovu a znovu.
Tou největší devízou je ovšem kooperace pro dva hráče. Společné proskákání úrovní, vzájemná pomoc i drobné soupeření o bonusy patří k nejlepším společným zážitkům, jaké klasické automaty nabízejí. Roztomilá grafika, chytlavá hudba a nezaměnitelný charakter dráčků z Bubble Bobble udělaly nadčasovou srdcovku, která okouzlí každou generaci.
Taito kolem této hry vybudovalo celou řadu navazujících titulů. K nim patří i půvabná plošinovka Rainbow Islands, v níž místo bublin tvoříte duhy. Ty slouží zároveň jako mosty, po kterých šplháte vzhůru, i jako zbraň proti nepřátelům. Svěží barevný vizuál a nápaditá mechanika z ní dělají dalšího skvělého zástupce roztomilé éry Taita.
Obě hry dohromady reprezentují to nejlepší z přístupné, rodinné arkádové zábavy osmdesátých let. Jejich nadčasový design a srdečný humor zajistily, že se dočkaly nespočtu portů na domácí systémy a že si je hráči připomínají dodnes.
Proč hrát: Pro nadčasovou, roztomilou a návykovou arkádovou zábavu, která je ve dvou hráčích ještě lepší a kterou si zamiluje úplně každý.
Hra 1 z 258 pro Arcade
Tentýž titul jinde (8)
Automatový originál od Taita definoval kouzlo hry, ale řada domácích osmibitů si vysloužila vlastní pověst. Verze pro Commodore 64 proslula hudbou – melodie na zvukovém čipu SID patří dodnes mezi nejchválenější skladby celé osmibitové éry. Konverze pro NES obsahuje všech sto originálních kol a navíc bonusové mody a jiné konce, takže bývá řazena mezi nejucelenější domácí verze. ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit barevnost a plynulost pohybu bublin, obrazovka je strohejší než u konkurence. Amiga a Atari ST nabídly věrnou arkádovou grafiku, ale vzhledem k výkonu tehdejších strojů bývají hodnoceny jako méně ambiciózní porty než dobové projekty jinde. Game Boy zredukoval vše do černobílé, menší obrazovky, přesto zůstal návykový.