Commodore · 1985Počítače
Commodore Amiga
Historie & kontext
Když Commodore v roce 1985 představil Amigu, působila jako stroj z jiné planety. V době, kdy IBM PC plnilo zelenou obrazovku znaky a domácí osmibity se rvaly o pár barev, nabídla Amiga plnou paletu, plynulý scrolling, vícekanálový sampled zvuk a — což bylo na svou dobu skoro neslýchané — skutečný preemptivní multitasking operační systém. Nešlo o náhodu. Za designem stál tým kolem Jaye Minera, otce grafických čipů Atari, a srdcem počítače byla trojice specializovaných koprocesorů, které braly práci procesoru Motorola 68000 a dělaly z Amigy multimediální zázrak. Není divu, že velká část televizní grafiky, hudby a videa konce 80. a 90. let vznikla právě na ní.
Pro hry to znamenalo skok do jiné ligy. Shadow of the Beast se svým mnohavrstvým parallaxním pozadím a desítkami barev ohromil celý svět tím, co vlastně domácí počítač dokáže. Amiga se stala domovem žánrů a značek, které známe dodnes: vznikly tu Lemmings, Worms, Speedball 2, kultovní Another World a Flashback a hlavně tu kvetly point & click adventury — Monkey Island i Beneath a Steel Sky patří ke zlaté éře žánru. Britští Bitmap Brothers se svými stylovými tituly jako Chaos Engine se stali ikonami amigní scény. V Evropě Amiga dominovala podobně, jako předtím Commodore 64.
Technika: grafika a zvuk
Tajemství Amigy se skrývalo v sadě vlastních čipů, pojmenovaných po ženách — Agnus, Denise a Paula. Agnus obsahoval Blitter pro bleskové přesouvání bloků grafiky v paměti a Copper, koprocesor schopný měnit nastavení displeje uprostřed snímku (odtud ty nádherné barevné přechody na obloze). Denise se staral o sprity a generování obrazu, Paula o zvuk a disketovou mechaniku.
Standardní rozlišení bylo 320×256 v PAL (resp. 320×200 v NTSC), s paletou 4096 barev, z níž šlo běžně zobrazit 32 najednou. Speciální režimy posouvaly hranice dál: HAM (Hold-And-Modify) dovolil zobrazit všech 4096 barev naráz, EHB (Extra Half-Brite) pak 64 barev. Hardwarové sprity, Blitter a Copper společně umožňovaly onen pověstný plynulý scrolling a desítky pohyblivých objektů bez zátěže procesoru.
Zvukový čip Paula byl revoluční: nabízel 4 nezávislé kanály se 8bitovým PCM samplem a stereo výstupem (dva kanály vlevo, dva vpravo). Místo čistě čipové syntézy tak Amiga přehrávala skutečné nahrávky nástrojů — to dalo vzniknout fenoménu trackerové hudby (formát MOD) a celé demoscéně, která z čipů ždímala zázraky.
Propojeni a periferie
Amiga byla na svou dobu štědře vybavená. Standardem byly dva porty pro joystick i myš (model 500 měl myš v balení — adventury a kreslicí programy by bez ní nedávaly smysl) a sériový i paralelní port. Pro hry byl klíčový AV výstup: kompozitní video a oddělené stereo cinche, takže zvuk z Pauly zněl naplno z hi-fi věže.
Disketová mechanika používala vlastní formát 880 kB na 3,5" disketě. K dispozici byla expanzní paměťová karta (typicky do tzv. trapdoor slotu pod počítačem, čímž se A500 rozšířila na 1 MB), externí disketové mechaniky, pevné disky přes řadiče i akcelerátory s rychlejšími procesory. Pozdější modely nabízely interní rozšiřující sloty Zorro.
Modely a revize
Řada Amig byla široká. Začalo to drahou profesionální Amiga 1000 (1985), brzy ji následovaly dva pilíře: domácí Amiga 500 (1987) v podobě klávesnice „all-in-one", která se stala nejprodávanějším a nejpopulárnějším herním modelem, a desktopová Amiga 2000 se sloty pro profesionální nasazení.
Na přelomu desetiletí přišla Amiga 3000 a v roce 1992 hned dva nové modely. Amiga 600 byla poslední na starším čipsetu ECS — kompaktní A500 bez numerické klávesnice, se slotem na PCMCIA a možností interního disku, kterou ale hráči brali jako krok vedle. Skutečnou novinkou byla generace s čipsetem AGA: levná Amiga 1200 (nástupce A500 s 256 barvami z palety 16,8 milionu) a výkonná Amiga 4000. Commodore zkusil i konzoli CDTV (1991) a později herní Amigu CD32 (1993) s mechanikou CD-ROM — první 32bitovou herní konzoli s CD na trhu. Komerčně přišla pozdě; v roce 1994 Commodore zbankrotoval.
Klony a varianty
Vzhledem k vlastním čipům se Amiga „neklonovala" tak snadno jako PC nebo ZX Spectrum, takže ryzí hardwarové klony prakticky nevznikly. Existovaly ale emulační doplňky opačným směrem: karty a software, které z Amigy dělaly PC (řada Bridgeboardů) nebo počítač Macintosh (Emplant, ShapeShifter).
V Československu byla Amiga vzbožňovaným, leč drahým a hůře dostupným strojem dovozovým — na rozdíl od ZX Spectra, jehož tuzemský klon Didaktik vyráběly Skalica a Didaktik. Amigu si u nás kupovali především grafici, hudebníci a televizní studia; herní popularitu si držela hlavně v komunitě nadšenců a na výměnných burzách s disketami.
Dnesni scena
Amiga má jednu z nejoddanějších komunit vůbec a emulace je dnes vyzrálá. Na PC vládne WinUAE, na handheldech a Linuxu jeho varianta Amiberry. Emulátor potřebuje Kickstart ROM (systémový soubor z originálního stroje) a hry se nejlépe shánějí ve formátu WHDLoad, který je nahraje rychle a spolehlivě z disku místo zdlouhavého swapování disket. Většina klasik cílila na model A500, z něhož vychází i doporučené nastavení; u nejnáročnějších AGA titulů je občas potřeba drobné ladění výkonu.
Scéna ale není jen muzeum — vychází i moderní homebrew, například stylové shmupy jako Reshoot, nové demo produkce a dokonce komunitní hardware. Amiga zůstává symbolem „co mohlo být", stroje, který předběhl dobu o celé roky.
Hry na platformě (121)
Flashback
Francouzská cinematic plošinovka v duchu Another World; hrdina bez paměti a napínavý útěk.
Theme Park
Bullfrogova manažerská klasika od Petera Molyneuxe; stavíte park a sledujete návštěvníky.
Žádná hra v tomto žánru.