Super Stardust
Vezměte prastarý koncept Asteroids, oblečte ho do třpytivé 3D-renderované grafiky a pošlete ho tryskem do finských rukou studia Bloodhouse — a dostanete Super Stardust, jednu z technických pých Amigy roku 1994. Otáčíte lodí uprostřed obrazovky, střílíte do valících se asteroidů, které se tříští na menší a menší úlomky, a snažíte se udržet naživu v houstnoucím chaosu kamení, výbuchů a nepřátelských plavidel, jež se postupně přidávají do víru destrukce kolem vás. K dispozici máte i vylepšení zbraní a speciální schopnosti, které sbíráte z trosek rozstřílených asteroidů, takže loď postupně sílí a hráč musí neustále volit, kam nejdřív namířit palbu.
Co hru odlišuje od prostého klonu, je prezentace a tempo. Asteroidy jsou nádherně předrenderované do plastické, téměř kovové podoby, exploze srší barvami po celé obrazovce a mezi jednotlivými koly čekají adrenalinová bonusová tunelová kola, v nichž se řítíte přímo do hloubky obrazovky a uhýbáte překážkám na plný plyn, což tehdejším hráčům přineslo pocit rychlosti, jaký na Amize málokterá hra nabídla. Právě tahle kombinace klasické arkádové mechaniky a technické parády, postavené na plné síle grafického čipu, dělala z Amigy stroj, který se vyplatilo předvádět kamarádům a sousedům.
Super Stardust položil základ značce, kterou finští autoři, později pod hlavičkou studia Housemarque, dovedli až k modernímu Super Stardust HD na konzoli PlayStation a dalším pokračováním o desetiletí později, čímž ukázali, jak dlouhou životnost může mít dobře vymyšlený arkádový koncept. Na Amize zůstává důkazem, že i notoricky známý a dávno zavedený nápad se dá nabít úplně novou energií — je to rychlý, krásný a nekompromisně návykový shmup, který dodnes obstojí jako ukázka toho, co domácí počítače uměly na konci své éry a jak daleko se od jednoduchých automatových kořenů dokázal žánr posunout.
Proč hrát: Pro fanoušky arkádových shooterů je to rychlý, krásný a nekompromisně návykový shmup od finského studia, které o pár let později dovedlo koncept až k PlayStation hitu Super Stardust HD.
Hra 71 z 121 pro Commodore Amiga
Tentýž titul jinde (2)
Obě verze běží na stejném typu hardwaru Amiga s čipsetem AGA, takže vizuálně jde v podstatě o stejnou hru s otáčením lodi uprostřed obrazovky a efektním 3D renderovaným pozadím. Rozdíl je hlavně v nosiči a zvuku: klasická disketová verze pro Commodore Amiga používala trackerovou hudbu, zatímco vydání pro Amiga CD32 těžilo z CD a mohlo nabídnout hudební doprovod ve vyšší kvalitě a bez omezení velikosti diskety. Ovládání, rychlost i obtížnost zůstávají shodné, takže pro samotnou hratelnost nezáleží, kterou verzi zvolíte; CD32 verze má jen navrch v hudební produkci.