Eye of the Beholder II: The Legend of Darkmoon
Pokud existuje moment, kdy Westwood Studios dovedli dungeon crawl k naprosté dokonalosti, je to Eye of the Beholder II: The Legend of Darkmoon. Pokračování z roku 1991 mnozí považují za vrchol celé série — a právem. Oproti prvnímu dílu, uzavřenému v kanalizaci pod městem, se tu rozprostírá mnohem pestřejší dobrodružství: začínáte v ponurém lese, pronikáte do zlověstného chrámu Darkmoon a postupně stoupáte patry vysoké věže, z nichž každé má vlastní architekturu, vlastní typy nestvůr i vlastní logiku hádanek, takže hra nikdy nesklouzne k pocitu opakování.
Jádro zůstává věrné pravidlům AD&D — pohyb po čtvercové mřížce v realtime perspektivě z první osoby, pečlivá správa čtyřčlenné družiny, taktický boj zblízka i na dálku a bohatý repertoár kouzel pro kouzelníky a kleriky. Druhý díl ale přidal podstatně víc zaklínadel, rozmanitější a nebezpečnější nestvůry, propracovanější příběh se zvraty a záludnější hádanky, které nutí prohledávat každou stěnu, tahat za páky a sledovat drobné indicie v textu. Atmosféru umocňuje výborná grafika s detailními portréty a zvuk s působivými efekty, na Amize obzvlášť atmosférické díky kvalitě zvukového čipu.
Westwood tu vypilovali svou formuli dungeon crawlu k naprostému lesku, než se nadlouho odklonili jiným směrem a vrhli se na strategie v reálném čase, kde stvořili Dune II a Command & Conquer — hry, které samy definovaly celý žánr RTS a ovlivnily generaci vývojářů. Pro milovníky dungeon crawlů je Eye of the Beholder II esenciální kus historie, titul, který dokázal, že hlavolamy, boj a atmosféra se dají skloubit do jednoho kompaktního a soudržného celku, aniž by jedna složka utíkala té druhé. Retro hráči se k němu vracejí znovu a znovu, ať už pro nostalgii, nebo pro to, že jednoduše obstál zkoušce času lépe než většina jeho současníků a stále se hraje překvapivě dobře i s odstupem desetiletí.
Proč hrát: Pro milovníky dungeon crawlů je to esenciální kus historie od tvůrců pozdějších RTS klasik Dune II a Command & Conquer — spojení hádanek, boje a atmosféry, které obstálo zkoušce času.
Hra 68 z 121 pro Commodore Amiga
Tentýž titul jinde (1)
Eye of the Beholder II: The Legend of Darkmoon zůstal věrný receptu jedničky a i tady je výchozím bodem PC/DOS verze s VGA grafikou a podporou zvukových karet AdLib či Sound Blaster, na které hra běží plynule i v náročnějších soubojích. Amižský port přišel s odstupem a narazil na stejné bolesti jako předchozí díl — kvůli disketovému nahrávání se prodlužují přechody mezi obrazovkami a ovládání myší nepůsobí tak svižně jako na rychlejším PC. Hudba a zvukové efekty díky čipu Paula znějí na Amize atmosféricky, ale kvůli pomalejšímu chodu se dodnes za nejplynulejší a referenční variantu považuje PC/DOS originál.
