Bubble Bobble
Dva roztomilí dráčci, bubliny místo zbraní a sto úrovní napěchovaných nepřáteli – Bubble Bobble je hra, kterou snad nelze nemít rád, a na Amize se z ní stala společná zábava pro dva hráče na jednom gauči.
Originál vytvořila japonská společnost Taito a do heren dorazil v roce 1986. Hlavními hrdiny jsou dráčci Bub a Bob, kteří chrlí bubliny: do nich uvězní nepřátele a následným prasknutím je promění v ovoce a poklady ke sbírání. Princip je jednoduchý, ale skutečné kouzlo se odemyká při hře ve dvou, kde spolupráce dvou hráčů mění tempo i strategii každé obrazovky.
Hra obsahovala sto úrovní a byla proslulá svými tajemstvími – skrytými bonusy, písmeny EXTEND, jejichž posbírání odměňovalo hráče, a hlavně skutečným zakončením, které šlo odemknout pouze při kooperativním dohrání. Tahle vrstva skrytého obsahu z Bubble Bobble udělala hru, ke které se lidé vraceli znovu a znovu.
Konverze pro domácí počítače byla v Evropě nesmírně populární a verze pro Commodore Amiga těžila ze schopnějšího hardwaru – barevnější grafika a lepší zvuk dokázaly přiblížit nakažlivou veselost arkádové předlohy lépe než osmibitové stroje.
Bubble Bobble se stalo základem celé série, která pokračovala tituly jako Rainbow Islands a Parasol Stars, a jeho dráčci se zařadili mezi nejmilejší maskoty herní historie. Dodnes je připomínáno jako učebnicový příklad dokonalé kooperativní arkády.
Proč hrát: Pro bezstarostnou, návykovou a hlavně skvěle hratelnou zábavu ve dvou, která i po desetiletích spolehlivě vykouzlí úsměv.
Hra 53 z 121 pro Commodore Amiga
Tentýž titul jinde (8)
Automatový originál od Taita definoval kouzlo hry, ale řada domácích osmibitů si vysloužila vlastní pověst. Verze pro Commodore 64 proslula hudbou – melodie na zvukovém čipu SID patří dodnes mezi nejchválenější skladby celé osmibitové éry. Konverze pro NES obsahuje všech sto originálních kol a navíc bonusové mody a jiné konce, takže bývá řazena mezi nejucelenější domácí verze. ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit barevnost a plynulost pohybu bublin, obrazovka je strohejší než u konkurence. Amiga a Atari ST nabídly věrnou arkádovou grafiku, ale vzhledem k výkonu tehdejších strojů bývají hodnoceny jako méně ambiciózní porty než dobové projekty jinde. Game Boy zredukoval vše do černobílé, menší obrazovky, přesto zůstal návykový.
