Eye of the Beholder
Tma chodby, blikající pochodeň a za rohem cosi, co zavrčí dřív, než to spatříte. Eye of the Beholder vás vtáhne do podzemí, ze kterého se hned tak nedostanete, a na Amize to byl jeden z nejvíce atmosférických RPG zážitků své doby. Tenhle dungeon crawler postavený na pravidlech Advanced Dungeons & Dragons posunul žánr first-person bludišť o velký krok kupředu.
Mechanika hry vás staví do role čtyřčlenné družiny dobrodruhů, kteří se prokousávají vrstvami podzemí pod městem Waterdeep. Pohyb je krokový, po políčkách, pohled z první osoby a souboje probíhají v reálném čase, kdy klikáte na zbraně postav v dolní části obrazovky. K tomu se přidává řešení hádanek, hledání skrytých přepínačů, tlačítek a pastí. Právě kombinace průzkumu, taktického boje a neustálého napětí dělala z téhle hry pohlcující zážitek.
Eye of the Beholder vzniklo ve studiu Westwood Associates, později proslulém pod jménem Westwood Studios, a vyšlo pod značkou SSI, která tehdy držela licenci na počítačová zpracování Dungeons & Dragons. Westwood se brzy stalo jedním z nejrespektovanějších vývojářů a Eye of the Beholder bylo jedním z titulů, které jeho pověst budovaly. Verze pro Amigu těžila z barevné grafiky a detailních textur podzemí.
Kulturní význam hry je značný. Eye of the Beholder navázalo na odkaz dungeon crawlerů jako Dungeon Master a posunulo prezentaci žánru blíž k tomu, co hráči očekávali od značky AD&D. Hra dala vzniknout pokračováním a stala se jedním z pilířů zlaté éry licencovaných D&D her na počítačích počátku devadesátých let.
Dnes Eye of the Beholder zůstává oblíbeným klasikem pro fanoušky old-school RPG. Jeho podzemí stále dýchá atmosférou a jeho hádanky stále dokážou pořádně potrápit.
Proč hrát: Pro pohlcující výpravu temným podzemím v duchu klasického Dungeons & Dragons, kde každý krok může být posledním.
Hra 65 z 121 pro Commodore Amiga
Tentýž titul jinde (1)
Eye of the Beholder vznikl primárně pro PC/DOS, kde běžel ve VGA grafice s podporou zvukových karet jako AdLib nebo Sound Blaster a nabízel plynulé přechody mezi chodbami dungeonu. Amižský port dorazil na evropský trh o něco později a musel se vyrovnávat s odlišnou architekturou stroje — časté přenačítání z disku vedlo k delším prodlevám mezi obrazovkami a pohyb v labyrintu působil o něco méně svižně než na DOSu. Zvuková stránka na Amize díky čipu Paula zní příjemně, atmosféře to prospívá, ale kvůli pomalejšímu nahrávání a méně plynulému ovládání myší se dnes za referenční verzi obecně považuje PC/DOS originál.
