Lotus Esprit Turbo Challenge

Britské studio Magnetic Fields v roce 1990 ukázalo, jak má vypadat závodění na Amize — a v mnoha ohledech ho na dlouhá léta definovalo. Lotus Esprit Turbo Challenge nebyl jen dalším arkádovým rychlíkem, ale licencovanou poctou ikonickému sportovnímu vozu s pseudo-3D pohledem zezadu, který se hnal kupředu závratnou rychlostí a s plynulostí, jakou tehdejší konkurence jen těžko dostávala dohromady.

Hra se odehrává v sérii etap, kde nejde o klasický finiš jako první, ale o to projet kontrolními body v časovém limitu a posunout se do dalšího kola. Trať se proplétá tunely, mostními úseky a střídá se počasí i denní doba, takže déšť, mlha nebo noc skutečně mění to, jak auto reaguje. Pocit z rychlosti byl na svou dobu pozoruhodný a řízení mělo váhu — nešlo jen mačkat plyn, ale skutečně cítit, jak se vůz chová v zatáčkách.

Naprostou perlou byl split-screen pro dva hráče. Možnost usednout vedle kamaráda a rozdělit obrazovku na dvě poloviny byla na domácím počítači v té době malý zázrak a právě tento režim z Lotusu udělal stálici večírků a školních přestávek. Soupeření tváří v tvář mělo úplně jinou energii než hra proti počítači.

Vývojový kontext je důležitý — Magnetic Fields tímto titulem nastartovali celou řadu. Následovala pokračování Lotus Turbo Challenge 2 a Lotus III: The Ultimate Challenge, přičemž každý díl posouval žánr o kousek dál a budoval pověst studia jako špičky amigovského závodění. Série se stala jedním z referenčních bodů, podle kterých se měřily ostatní racing hry na platformě.

Kulturně Lotus patří mezi tituly, které definovaly, co Amiga uměla v oblasti rychlých her. Spolu se hrami jako Stunt Car Racer ukázal, že domácí počítač nemusí závodění odbýt a že arkádový zážitek může být plynulý, návykový a hlavně sdílený. Pro mnoho hráčů je Lotus dodnes synonymem pro zlatou éru Amigy a jméno, které vyvolá okamžitou nostalgii.

Proč hrát: Plynulé, návykové pseudo-3D závodění s legendárním split-screenem pro dva — jeden z nejlepších argumentů, proč Amiga byla skvělý herní stroj.