Eye of the Beholder III: Assault on Myth Drannor
Každá trilogie potřebuje své zakončení, a Eye of the Beholder III: Assault on Myth Drannor z roku 1993 uzavírá jednu z nejmilovanějších dungeon sérií éry Amigy. Tentokrát už u kormidla nestáli Westwood Studios, ale interní tým samotného vydavatele SSI, a rukopis hry se znatelně proměnil, ačkoliv základní kostra zůstala rozpoznatelně stejná. Družina se vydává k troskám kdysi slavného elfího města Myth Drannor, aby zabránila prastarému zlu, jež se probouzí v jeho ruinách — a poprvé v sérii se dobrodružství přesouvá i do otevřenějších venkovních prostředí, mimo úzké kamenné chodby, na které si hráči zvykli v předchozích dvou dílech a které dávaly sérii její typickou klaustrofobní atmosféru.
Větší rozlehlost a snaha o odklon od klaustrofobních chodeb jsou vítané a dávají hře jiný, vzdušnější charakter, ovšem přišly za cenu drsnějších technických kompromisů — hra působí méně vyleštěně než dvojka, animace jsou trhanější a některé mechaniky nedosahují Westwoodovské preciznosti v designu úrovní ani v tempu odhalování příběhu. Přesto zůstává věrná osvědčenému jádru celé série: realtime pohyb po čtvercové mřížce, správa postav podle pravidel AD&D, taktický boj zblízka i kouzly a postupné odemykání nových schopností družiny.
Pro fanoušky série je trojka spíš povinností než zjevením — způsobem, jak dovést příběh do konce a zažít poslední společné tažení se svou pečlivě vybudovanou družinou postav, na kterou hráči investovali desítky hodin od prvního dílu. Retro hráči ji berou s vědomím jejích slabin v porovnání s legendární dvojkou, ale i s respektem k tomu, že uzavírá kapitolu, která žánr dungeon crawlu na počátku devadesátek spoluutvářela a inspirovala další generaci podobných her na Amize i jiných platformách, včetně pozdějších titulů odehrávajících se ve světě Forgotten Realms.
Proč hrát: Spíš povinnost než zjevení pro fanoušky série, kteří chtějí dovést k závěru tažení, do něhož investovali desítky hodin — se slabinami oproti legendární dvojce, ale s hodnotou uzavření kapitoly žánru.
Hra 69 z 121 pro Commodore Amiga