Powermonger

Powermonger navazuje na úspěch Populous, ale opouští roli božstva a staví hráče do pozice pozemského velitele, který se v roztříštěném, quasi-středověkém světě snaží sjednotit rozdrobené vesnice pod svou vládu. Namísto přímého sesílání kouzel tu hráč velí jednotkám vojáků, vyjednává s místními vůdci, buduje zásobovací linie a řeší, jak s omezenými silami postupně dobýt celou mapu rozdělenou na stovky drobných teritorií, přičemž vesnice lze získat i mírovou cestou pomocí darů a jednání.

Hra klade důraz na logistiku a plánování, jednotky totiž potřebují jídlo a zbraně, které se musí získávat z okolní krajiny nebo dobytých vesnic, a proměnlivé počasí i roční období ovlivňují dostupnost zdrojů i schůdnost terénu. Na Amize Powermonger nabízel podobně plynulé izometrické zobrazení jako Populous, jen s podstatně větším množstvím jednotek a objektů na obrazovce najednou, což byl na tehdejší hardware slušný výkonnostní požadavek a hra proto vyžadovala více paměti než její předchůdce a na slabších sestavách se mohla mírně zpomalovat při velkých bitvách. Kampaň navíc rozvětvuje jednotlivé mise podle toho, jak si hráč vede, takže výsledná podoba tažení se u každého hráče liší.

Atmosféru dotváří strohý, ale funkční zvukový doprovod a pocit neustálého tlaku okolností, kdy je nutné bilancovat mezi výbojnou expanzí a udržitelností vlastní armády v podmínkách měnícího se ročního období. Powermonger byl v době vydání ceněn za ambiciózní rozsah a hloubku simulace, i když jeho o něco pomalejší tempo a strmější křivka učení jej řadí spíše mezi hry pro trpělivější stratégy. Dnes je vnímán jako zajímavý, méně známý sourozenec Populous, který ukazuje, jak si Bullfrog uměl pohrávat s vlastním herním vzorcem a rozšiřovat jej novými směry, i za cenu ztráty části tempa a přehlednosti, které Populous proslavily.

Proč hrát: Pro trpělivější stratégy toužící po hlubší simulaci nabízí Powermonger ambiciózní rozsah a zajímavé rozšíření vzorce Populous, i za cenu pomalejšího tempa a strmější křivky učení.