Frontier: Elite II

Sedíte v kokpitu, před vámi se rozprostírá galaxie s miliardami hvězd a nikdo vám neříká, co máte dělat. Frontier: Elite II na Commodore Amiga je vesmírná svoboda v té nejčistší podobě, pokračování legendárního Elite, které posunulo hranice toho, co si tehdy hráč u počítače dokázal představit.

Z pera Davida Brabena, jednoho z dvojice autorů původního Elite, vzešla hra s nebývalou ambicí. Místo stylizovaného drátového vesmíru tu máte rozsáhlou galaxii s realistickou newtonovskou fyzikou letu, planetami, na které lze přistávat, oběžnými drahami a soustavami modelovanými s ohledem na skutečnou astronomii. Loď nezatáčí jako stíhačka v atmosféře, ale chová se podle setrvačnosti, takže manévrování, dokování i boj vyžadují skutečné pochopení pohybu v prostoru. Tahle věrnost fyzikálním zákonům byla na svou dobu naprosto výjimečná.

Hratelnost je otevřená do té míry, že si cíle určujete sami. Můžete obchodovat se zbožím mezi soustavami a sledovat nabídku a poptávku, lovit za odměnu hledané piráty, pašovat nelegální náklad, přijímat mise, těžit, nebo prostě jen objevovat. Postupně si vyděláváte na lepší lodě a vybavení a sami se rozhodujete, jestli budete počestný kupec, nelítostný žoldák, nebo psanec na útěku před zákonem. Svoboda volby je tu absolutní a právě ona z Frontieru dělá zážitek, který má každý hráč jiný.

Ve vývojovém kontextu počátku devadesátých let šlo o technický div. Vměstnat celou galaxii a realistickou fyziku do paměti tehdejších počítačů včetně Amigy byl husarský kousek a Frontier se stal symbolem ambiciózního, takřka nekonečného herního světa generovaného procedurálně. Navázal na kultovní status původního Elite, které je dodnes považováno za jednu z nejvlivnějších her historie a za průkopníka otevřených světů a vesmírného obchodu.

Vliv téhle série je ohromný. Frontier: Elite II prohloubil myšlenku, že hra nemusí mít pevný příběh ani jasný konec, aby fungovala, a inspiroval generace vesmírných simulátorů a sandboxových titulů. Pro mnoho hráčů byl prvním setkáním s pocitem skutečné svobody mezi hvězdami, kde jediným limitem byla jejich vlastní fantazie a obsah palivové nádrže.

Na Amize patřil Frontier k titulům, které ukazovaly, co všechno tahle mašina dokáže utáhnout. Plynulé polygonové vykreslování vesmíru, planet a lodí spolu s rozsáhlým simulačním jádrem působilo na svou dobu jako malý zázrak a posilovalo pověst Amigy coby stroje pro náročné hry. Ovládání bylo zpočátku trochu odrazující a křivka učení strmá, ale hráči, kteří vytrvali, byli odměněni zážitkem, jaký jim žádná jiná hra té doby nenabídla. Právě tahle hloubka udělala z Frontieru titul, ke kterému se nadšenci vracejí dodnes.

Proč hrát: Pro opojný pocit absolutní svobody v realisticky pojaté galaxii, kde jste jen vy, vaše loď a nekonečno možností.