Amstrad CPC

Když si Alan Sugar v roce 1984 usmyslel, že vyrobí počítač, jaký by si přál do obýváku každý běžný člověk, vznikl stroj s názvem Amstrad CPC 464. Zkratka CPC znamenala Colour Personal Computer a celá filozofie značky se dala shrnout do jednoho slova: kompletní balení. Zatímco u konkurenčního ZX Spectra jste si museli sehnat televizi, magnetofon i napájení zvlášť, Amstrad vám dodal počítač s vestavěným kazetovým magnetofonem (později disketovou mechanikou) a vlastním monitorem v jednom setu. To z něj udělalo praktický rodinný stroj, který se nemusel prát s domácím televizorem.

CPC se nejvíc prosadil v Británii, Francii a Španělsku, kde dodnes pěstuje silnou nostalgickou základnu. Ve Francii se z něj prakticky stal národní počítač a vznikla tu řada svébytných her i adventur. Pohání ho osmibitový procesor Zilog Z80 taktovaný na 4 MHz, takže sdílel s mnoha tituly stejný základ jako Spectrum — porty mezi oběma platformami byly běžné, jen na Amstradu zpravidla v barevnější a vizuálně bohatší podobě.

Technika: grafika a zvuk

Grafiku obstarával obvod CRTC (6845) doplněný o čip pro generování barev z palety 27 barev. CPC nabízel tři hlavní obrazové režimy a hra mezi nimi byla volbou kompromisu rozlišení versus počet barev:

• Mode 0 — 160×200 bodů, ale plných 16 barev najednou; ideální pro barevné, "tučné" pixely v arkádách.
• Mode 1 — 320×200 bodů a 4 barvy; nejpoužívanější herní režim, dobrý kompromis.
• Mode 2 — 640×200 bodů a 2 barvy; využíval se hlavně pro text a kancelářské programy.

Oproti Spectru měl CPC zásadní výhodu v tom, že netrpěl tzv. attribute clash — barevnou kolizí, kdy se na Spectru v jednom znakovém poli mohly potkat jen dvě barvy. Amstrad tak působil čistěji a pestřeji. Slabinou naopak byl chybějící hardwarový scrolling a sprity; vše obstarával procesor softwarově, takže rychlé plynulé rolování bývalo trhanější než na strojích s dedikovaným hardwarem.

O zvuk se staral známý čip General Instrument AY-3-8912 se třemi tónovými kanály plus generátorem šumu. Stejný obvod znali majitelé Atari ST nebo MSX a ve verzi 128K i pozdější Spectra. Díky němu zvládal CPC slušnou hudbu i zvukové efekty a hudební scéna na něm vzkvétala.

Propojení a periferie

CPC měl od začátku pohodlné připojení joysticku přímo na zadní straně (standardní devítipinový konektor Atari), takže odpadla nutnost dokupovat rozhraní jako u Spectra. Klíčovou roli hrál monitor, který se dodával ve dvou variantách: monochromatický zelený GT-65 a barevný CTM-644. Samotná základní jednotka napájení získávala právě z monitoru, takže šlo o promyšlený, ale zároveň svázaný systém.

Pro připojení k běžné televizi nebo k jinému zdroji obrazu sloužil modulátor a adaptér MP-1 / MP-2. Z dalšího příslušenství stojí za zmínku tiskárny přes Centronics port a v rámci širšího ekosystému i možnost rozšíření paměti.

Modely a revize

Řada CPC prošla několika důležitými variantami:

• CPC 464 (1984) — první model s 64 KB RAM a integrovaným kazetovým magnetofonem.
• CPC 664 (1985) — krátce vyráběný model, který poprvé přinesl vestavěnou 3palcovou disketovou mechaniku.
• CPC 6128 (1985) — nejschopnější klasický model se 128 KB RAM a disketovou jednotkou; oblíbený i pro práci s operačním systémem CP/M.

Specifické bylo použití 3palcových disket (nikoli běžnějších 3,5"), které Amstrad převzal i pro své textové procesory PCW. Na sklonku éry, v roce 1990, přišla pod novým vlastnictvím modernizovaná řada Plus — modely 464 Plus a 6128 Plus s rozšířenou paletou 4096 barev, hardwarovými sprity a podporou cartridge. Souběžně vznikla i herní konzole GX4000 postavená na stejném základu, která ovšem na trhu neuspěla.

Klony a varianty

Amstrad CPC nezplodil tolik neoficiálních klonů jako Spectrum, ale ve východním bloku se i tato architektura objevila. Nejvýraznější stopu zanechal v Německé demokratické republice počítač KC compact (1989), který byl východoněmeckým klonem CPC kompatibilním s jeho softwarem.

Z hlediska československé stopy zůstával CPC u nás vzácnější než všudypřítomná Spectra a jejich domácí klony Didaktik — Amstrad se k nám oficiálně téměř nedostával a byl spíš záležitostí dovozu. Historicky tak u nás dominovaly stroje kompatibilní se Spectrem, zatímco CPC zůstal pro většinu českých a slovenských hráčů exotičtější volbou.

Dnešní scéna

Emulace Amstradu CPC je dnes bezproblémová. Mezi špičkové emulátory patří WinAPE a multiplatformní CPCEC či Caprice32; pohodlně běží i v rámci sběrného frontendu RetroArch. Originální záznamy her se distribuují jako obrazy disket (.DSK) nebo kazet.

Co je ale nejhezčí, scéna kolem CPC stále žije. Vznikají nové homebrew tituly a remaky, mezi nimi například ceněná adventura Orion Prime. Pravidelně se konají soutěže o nové hry a dema, díky nimž osmibitový Amstrad pixeluje dál i čtyři dekády po svém uvedení. Pro retrohráče, který už zná Spectrum i Commodore, je CPC příjemným objevem — evropská 8bitová klasika v barevnějším kabátě, plná klenotů jako Prince of Persia, Gryzor, Rick Dangerous nebo Chase H.Q.