R-Type
Obrovská biomechanická loď zaplňuje celou obrazovku a vy víte, že tohle není obyčejná střílečka. R-Type, původně arkádový automat studia Irem z roku 1987, přinesl na Amigu jednu z nejvlivnějších a nejnáročnějších horizontálních stříleček, jaké kdy vznikly.
Srdcem hry je modul zvaný Force, odolný doplněk, který si můžete připnout na příď nebo záď své lodi, vyslat dopředu jako autonomní zbraň, nebo jím krýt záda. Tahle mechanika z R-Type vytvořila spíš logickou hru o správném pozicování než o pouhém vystřílení obrazovky. K tomu se přidává nabíjená střelba, kdy podržením tlačítka uvolníte mohutný paprsek. Každá úroveň má vlastní charakter a vrcholí soubojem s bossem, který často zabírá značnou část plochy.
Irem postavil R-Type na temné, biomechanické estetice silně připomínající tvorbu H. R. Gigera, což hře dodalo nezaměnitelnou atmosféru. Místo barevné vesmírné podívané tu na hráče číhá organicky působící hrozba jménem Bydo. Domácí konverze pro Amigu, vydaná koncem 80. let, byla tehdy ceněná za to, jak věrně dokázala přenést náladu a vizuál arkádové předlohy, byť s typickými kompromisy domácích portů.
Kulturní vliv R-Type je obtížné přecenit; položil základy moderní podoby shoot 'em up žánru a inspiroval nespočet následovníků. Série pokračovala tituly jako R-Type II, R-Type Delta nebo R-Type Final a Force modul se stal jedním z nejznámějších herních konceptů celého žánru. Pro hráče se R-Type stal měřítkem, podle kterého se ostatní střílečky poměřovaly.
Dnes R-Type zůstává klasikou, ke které se vrací každý, kdo chce pochopit, proč jsou japonské střílečky tak ceněné. Je náročný, vyžaduje učení a trpělivost, ale odměňuje pocitem skutečného mistrovství.
Proč hrát: Pro brilantní mechaniku modulu Force a pro jednu z nejvlivnějších střílecích her v historii.
Hra 58 z 121 pro Commodore Amiga
Tentýž titul jinde (7)
R-Type je typickým příkladem hry, kde arkádový automat od Iremu svým výkonem daleko předčil dobové domácí konverze, a rozdíly jsou tak především otázkou, kolik z původní grafické hustoty a plynulosti si daná platforma dokázala udržet. Amiga a Atari ST nabídly nejblíže arkádovému zážitku, s plynulým scrollingem a věrnými barvami biomechanických nepřátel. Verze pro Commodore 64, ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit počet nepřátel na obrazovce a zjednodušit pozadí, což hru zpomaluje, ale náročnost originálu zůstala zachována. Konverze pro PC Engine patřila mezi technicky nejsilnější porty a přiblížila se arkádovému originálu barevností i rychlostí. Na Game Boyi a SEGA Master System museli tvůrci znatelně zjednodušit grafiku i tempo hry.
