Ghouls 'n Ghosts
Rytíř Arthur stojí na hřbitově jen ve spodním prádle, kolem fičí zombie a vy už víte, že vás čeká jedna z nejtěžších cest, jakou kdy plošinovka nabídla. Ghouls 'n Ghosts, na Amize převzaté z arkádového hitu Capcomu z roku 1988, je pokračováním legendárního Ghosts 'n Goblins a pověst nemilosrdné obtížnosti si nese zcela zaslouženě.
Herní princip je brutálně jednoduchý a o to záludnější. Arthur snese pouze dva zásahy; první ho připraví o brnění a nechá ho běhat v trenýrkách, druhý ho promění v hromádku kostí. Postupujete zprava doleva i nahoru hordami démonů, sbíráte různé zbraně od oštěpů po dýky a štíty a učíte se rozmístění nepřátel doslova nazpaměť, protože improvizace tu obvykle končí smrtí. Hra navíc proslula tím, že po prvním dohrání vás nutí projít ji znovu pro skutečný konec.
Vznik série spadá do zlaté éry Capcomu, kdy studio chrlilo arkádové automaty s výrazným vizuálem a okamžitě rozpoznatelným designem. Ghouls 'n Ghosts navrhl Tokuro Fujiwara a hra se stala jedním ze symbolů poctivé, nekompromisní arkádové školy. Domácí konverze pro Amigu připravila firma U.S. Gold a tato verze patřila mezi nadprůměrné přepisy; tehdejší recenze oceňovaly grafiku i věrnost předloze.
Kulturně se Ghouls 'n Ghosts stalo synonymem pro herní výzvu, na kterou se vzpomíná se směsí hrůzy a respektu. Postava rytíře Arthura v trenkách je dodnes ikonickým obrázkem a celá série později pokračovala tituly jako Super Ghouls 'n Ghosts na SNES nebo Ultimate Ghosts 'n Goblins. Pro mnoho hráčů 80. a 90. let to byla zkouška trpělivosti, na kterou nikdy nezapomněli.
Dnes hra zůstává respektovaným reprezentantem doby, kdy se obtížnost nepovažovala za chybu, ale za součást zážitku. Kdo si chce sáhnout na dno svých nervů a zároveň ocenit poctivý retro design, najde tu přesně to.
Proč hrát: Pro legendární, nesmlouvavou obtížnost a ikonický gotický plošinovkový design z dílny Capcomu.
Hra 57 z 121 pro Commodore Amiga
Tentýž titul jinde (5)
Arkádový originál od Capcomu z roku 1988 stavěl na deskách CPS, ostrých barvách a nemilosrdné rychlosti, kterou se domácí verze snažily jen dohnat. Nejvěrnější zůstala konverze pro Sharp X68000, japonský počítač stavěný blízko arkádovému hardwaru, takže se grafice i tempu blíží ze všech nejvíc. Verze pro Mega Drive patří mezi nejlepší domácí porty, i když musela ubrat na detailech pozadí. Master System nabídl zjednodušenou, kratší podobu hry s menším počtem barev. Amiga a Atari ST se potýkaly s pomalejším scrollováním a citelně nižší plynulostí animace oproti automatu.