Commodore 64 – fotografieCommodore · 1982

Počítače

Commodore 64

Commodore Rok 1982 121 her 21 s komentářem

Historie & kontext

Když Commodore v srpnu 1982 představil Commodore 64, málokdo tušil, že právě spouští stroj, který se zapíše do Guinnessovy knihy rekordů jako nejprodávanější model počítače všech dob. Odhady se různí mezi 12 a 17 miliony prodaných kusů, a i ta nižší hranice je číslo, jakému se žádný jiný domácí počítač nepřiblížil. Tajemství úspěchu nebylo jen v technice, ale v ceně — Commodore vlastnil výrobce čipů MOS Technology, a tak mohl vést agresivní cenovou válku, která konkurenty jako Texas Instruments doslova vytlačila z trhu. C64 přinesl výpočetní techniku a hraní do milionů obýváků a stal se nekorunovaným králem evropské herní scény osmdesátých let. Zatímco v USA a Japonsku vládly konzole, v Evropě se hrálo na „šedesátčtyřce".

Commodore 64 z roku 1982
Commodore 64 z roku 1982

Technika: grafika a zvuk

Srdcem počítače byl osmibitový procesor MOS 6510 (varianta slavného 6502) běžící na zhruba 1 MHz a 64 kB paměti RAM, podle nichž počítač dostal jméno. O obraz se staral grafický čip VIC-II, který zvládal textový i bitmapový režim, paletu 16 barev a hardwarovou podporu osmi spritů (pohyblivých objektů) na řádek. Právě sprity a hardwarový hladký scrolling umožnily plynulé arkádové akce, na něž byl třeba na ZX Spectru kratší dech. Demoscéna navíc objevila řadu triků, jak limity překonat — multiplexing spritů pro desítky objektů na obrazovce nebo otevírání horního a dolního okraje obrazu.

Skutečnou tajnou zbraní byl ale zvukový čip SID (oficiálně MOS 6581, později revize 8580). Na rok 1982 šlo o neuvěřitelně schopný hudební procesor se třemi nezávislými hlasy, čtyřmi tvary vlny (pila, trojúhelník, obdélník/pulz a šum), obálkami ADSR, kruhovou modulací a programovatelným analogovým filtrem. SID z C64 udělal plnohodnotný hudební nástroj. Skladatelé jako Rob Hubbard, Martin Galway nebo Chris Hülsbeck (Turrican) z něj vyloudili hudbu, která dodnes patří k ikonám herního zvuku. Kolem čipu vznikl celý žánr „SID music", který žije dodnes.

Disketová mechanika Commodore 1541
Disketová mechanika Commodore 1541

Propojeni a periferie

C64 byl uprostřed bohatého ekosystému příslušenství. Hry se nahrávaly z kazetového magnetofonu Datasette, rychlejší byla disketová mechanika 1541 na 5,25" diskety (proslulá svou pomalostí i charakteristickým klapáním, které se demoscéna naučila využívat jako rytmus). K počítači patřily dva porty pro joysticky standardu Atari, takže stačil běžný kus pádla a multiplayer byl na světě.

Z dalších periferií jmenujme světelné pero přes joystick port, jednotlačítkovou myš a později mechaniku 1351 s pravou myší pro programy jako GEOS. Připojení k televizi řešil RF modulátor, lepší obraz nabízel kompozitní/S-Video výstup přes konektor DIN. Pro online svět existovaly modemy a ve své době populární služby; uživatelský port a sériový port umožňovaly napojit tiskárny i další hardware.

Tři verze: C64, C64C a C64G
Tři verze: C64, C64C a C64G

Modely a revize

Původní „breadbin" (chlebník) s béžovou klabnesnicí vystřídal v roce 1986 redesign C64C v plochém světlejším provedení ladícím s mechanikou 1541-II. Uvnitř postupně přibývaly novější revize základní desky a zmíněný novější zvukový čip 8580. Commodore nabídl i přenosnou variantu SX-64 — první barevný „luggable" počítač se zabudovaným monitorem a disketovou mechanikou. Linii navázal výkonnější Commodore 128, který uměl běžet i v plně kompatibilním režimu C64, takže majitelé nepřišli o svou knihovnu her. Profesionálnější odnož představoval business model s rozšířenou pamětí, který se ale nikdy neprosadil jako herní stroj.

Klony a varianty

Commodore držel architekturu C64 pevně ve svých rukou (vlastnil i výrobu čipů), takže přímých neoficiálních klonů vzniklo jen málo — na rozdíl třeba od ZX Spectra, jehož československý klon Didaktik se vyráběl v Skalici, nebo od NES s jeho famiclony a polským Pegasusem. C64 se tak ve východním bloku šířil hlavně jako šedý dovoz originálních kusů.

Z pozdějších oficiálních variant stojí za zmínku herní konzole C64 Games System (C64GS) z roku 1990 — počítač bez klávesnice určený jen pro cartridge, který ovšem na trhu propadl. Dnešní dobu pak připomínají miniaturní replika THEC64 Mini a plnohodnotná THEC64 s funkční klávesnicí, vydané firmou Retro Games Ltd.

Dnesni scena

C64 zůstává nevyčerpatelnou pokladnicí. Etalonem emulace je open-source VICE, který běží prakticky všude — na PC, mobilech i retro handheldech. S C64 je neodmyslitelně spjatá demoscéna, komunita programátorů soutěžících, kdo z hardwaru vymáčkne nemožné. Tahle scéna na C64 vznikla a dodnes žije; její archiv CSDb je nepřebernou studnicí. Vychází i moderní homebrew, které vypadá jako konzolové hry — vlajkovou lodí je Sam's Journey od Knights of Bytes. Pro Evropana je návrat k „šedesátčtyřce" tak trochu návrat domů.

Hry na platformě (121)