Rainbow Islands
Místo zbraní duhy, místo nepřátel roztomilá havěť a všudypřítomný optimismus – Rainbow Islands je hra, která dokáže být sladká i překvapivě hluboká zároveň, a na Commodore 64 přinesla pořádnou dávku barevné radosti.
Automatový originál vytvořila japonská společnost Taito v roce 1987 jako přímé pokračování fenoménu Bubble Bobble. Hlavní hrdina Bub se tentokrát proměnil z dráčka do lidské podoby a jeho hlavní schopností bylo vytváření duh. Ty sloužily zároveň jako schody k vyšplhání nahoru, jako most i jako zbraň – stačilo nechat duhu spadnout na nepřítele. Cílem každé úrovně bylo vystoupat co nejrychleji vzhůru, než hladina stoupající vody pohřbí vše pod sebou.
Hra byla pověstná svými skrytými mechanikami: sbíráním barevných diamantů ve správném pořadí, tajnými místnostmi a alternativním zakončením, které odměňovalo nejvytrvalejší hráče. Pod cukrovou slupkou se tak skrývala překvapivě bohatá hratelnost s prostorem pro mistrovství.
Konverzi pro domácí počítače vydala v Evropě společnost Ocean a verze pro Commodore 64 patřila k povedeným převodům arkádových hitů té doby. Osmibitový stroj sice nemohl plně zachytit barevnou nádheru automatu, ale charakteristický šplhací design a duhová mechanika zůstaly nedotčené.
Rainbow Islands se zařadilo mezi milované klasiky takzvané Bubble Bobble série a dodnes je připomínáno jako jeden z nejnápaditějších plošinovkových konceptů osmdesátých let. Jeho lehkost a barevnost mu zajistily místo v srdcích celé generace hráčů.
Proč hrát: Pro nakažlivě veselou, ale překvapivě promyšlenou plošinovku, kde je každá duha zároveň cestou nahoru i nástrojem zkázy.
Hra 49 z 121 pro Commodore 64
Tentýž titul jinde (6)
Rainbow Islands, pokračování Bubble Bobble, se na jednotlivých platformách lišilo hlavně tím, kolik z barevné pestrosti a plynulého šplhání po duhách dokázal daný hardware pobrat. Arkádový automat od Taita zůstává referenčním zážitkem s nejbohatší paletou barev a nejplynulejším pohybem. Amiga a Atari ST se mu přiblížily nejvíc, se zachovanou barevností i hudbou. Osmibitové počítače Commodore 64, ZX Spectrum a Amstrad CPC musely omezit počet barev na obrazovce a zjednodušit pozadí, aby scrolling zůstal hratelný, přesto si díky výborné hudbě získaly vlastní věrné fanoušky. NES verze vyšla jako přímý přepočet od Taita s vlastní grafickou stylizací blízkou konzoli Nintendo. SEGA Master System dostal barevnou konverzi, považovanou za jednu z hezčích na osmibitových konzolích.
