Green Beret
Sirény houkají, reflektory pátrají po nepříteli a vy stojíte sami proti celé armádě — vyzbrojeni jen nožem. Green Beret na Commodore 64 je čistokrevná run & gun akce, která bere svalnatou hrdinskou fantazii osmdesátých let a destiluje ji do nemilosrdné horizontální řežby.
Mechaniky jsou jednoduché, ale brutálně vybroušené. Probíjíte se zprava doleva čtyřmi sekvencemi — přístav, opevnění, most a finální základnu — a vaší základní zbraní je bodák. Postupně sbíráte omezenou zásobu vrhacích nožů, plamenometů a raketometů z padlých nepřátel, jenže munice rychle dochází a vy se zase ocitáte v souboji muže proti muži. Právě ten rytmus mezi krátkými okamžiky síly a holým přežíváním dělá z hry napínavou zkušenost.
Původně šlo o arkádový automat od Konami z poloviny osmdesátých let, který se svým válečným tématem a nelítostnou obtížností trefil přesně do dobového vkusu. Domácí konverze pro osmibitové počítače patřily k nejhranějším akčním titulům své doby a verze pro C64 dodnes platí za jeden ze symbolů toho, co dokázal Commodore na poli arkádových převodů.
Kulturně Green Beret zapadá do vlny militaristické akce, kterou v té době živila i hollywoodská kinematografie. Osamělý komando, který sám čistí nepřátelské území, byl archetyp, jenž rezonoval s celou generací hráčů. Hra nešetří atmosférou — vlajka vlající na konci každého úseku, semknuté zástupy vojáků, krátké chvíle triumfu.
Náročnost je zároveň největší devízou i překážkou. Hra vás nešetří, učí vás nazpaměť, kde se objeví který protivník, a každý postup vpřed je vydřený. Pro pamětníky je to ale součást kouzla: vítězství tu má váhu, protože se o něj musíte poprat.
Proč hrát: Pro nefalšovanou, syrovou arkádovou akci, kde každý krok vpřed musíte vybojovat nožem v ruce a srdcem v krku.
Hra 23 z 121 pro Commodore 64
Tentýž titul jinde (2)
Green Beret patří mezi run & gun akce, jejichž domácí verze pro osmibitové počítače musely s omezenou pamětí a pomalejším procesorem hospodařit mnohem opatrněji než arkádový automat, od kterého byla hra odvozena — obě konverze tak mají méně barev, jednodušší pozadí a strožejší animaci nepřátel než originál. Na Commodore 64 se výrazně projevuje zvukový čip SID, který palbě, výbuchům i doprovodné melodii dodává plnější a výraznější zvuk, zatímco Atari verze hraje na tenčí, ale stále funkční ozvučení čipem POKEY. V samotné hratelnosti — postupu základnou s nožem v ruce a záchraně rukojmích — se obě verze drží stejného schématu a liší se hlavně právě barvou zvuku a drobnými technickými detaily daného stroje.