International Karate + (IK+)
Když se na obrazovce Commodoru 64 postaví proti sobě hned tři karatisté najednou, plynule animovaní a doprovázení vtipnými detaily, je jasné, že International Karate + posouvá laťku bojovek na osmibitu zase o kus výš. IK+ z roku 1987 dlouho platilo za jednu z nejlepších soubojových her na domácích počítačích.
Na rozdíl od běžných soubojů jeden na jednoho přidává IK+ třetího bojovníka, takže musíte hlídat útoky ze dvou stran zároveň — to celý souboj proměňuje v dynamickou taktickou hru o pozici a načasování. K přesnému, rychlému soubojovému systému se přidává typický anglický humor: mezi koly můžete v bonusových hrách odrážet míčky nebo chytat padající předměty, a celé to doprovází řada drobných gagů. Za hrou stojí studio System 3, které se IK+ proslavilo právě díky téhle kombinaci hloubky a hravosti.
Kořeny série přitom sahají k titulu International Karate, jenž navázal na tradici karate her z poloviny osmdesátých let. Tématem se IK+ řadí po bok dalšího milníku žánru — Karateky od Jordana Mechnera — který přinesl filmovou rotoskopickou animaci. Obě hry společně reprezentují to nejlepší, co soubojový žánr na Commodoru 64 nabídl.
IK+ sklidilo vynikající hodnocení dobového tisku a dodnes je řada retro hráčů řadí mezi vrcholy knihovny C64. Hra se dočkala portů na další platformy a její pověst plynulé, vyladěné a zábavné bojovky přetrvala desítky let.
Co dělá IK+ tak trvanlivým, je rovnováha mezi ovladatelností a hloubkou: souboje jsou okamžitě srozumitelné, ale skutečné mistrovství vyžaduje cit pro vzdálenost a předvídání obou soupeřů najednou. Je to bojovka, která i po letech baví svou svižností a vtipem.
Proč hrát: Pro jednu z nejlepších bojovek Commodoru 64 — souboj tří karatistů najednou, plynulou animaci a nezaměnitelný humor.
Hra 12 z 121 pro Commodore 64
Tentýž titul jinde (2)
Commodore 64 verze IK+ je právem považovaná za jednu z technických špiček osmibitové éry – najednou dokázala plynule animovat tři bojovníky v ringu, což tehdy překvapilo i zkušené hráče, a hře pomáhala i výrazná hudba na čipu SID. Atari ST jako šestnáctibitový stroj nabídl ostřejší grafiku, více barev a ještě plynulejší pohyb bez zpomalení, takže souboje působí čistěji a rychleji. Princip souboje, časování úderů i kopů zůstal na obou platformách stejný, liší se hlavně vizuální kvalita a plynulost – kdo chce vidět hru v nejlepší dobové podobě, sáhne po Atari ST, kdo oceňuje historický význam osmibitového průlomu, zvolí Commodore 64.