NEC PC-98

Když v říjnu 1982 uvedlo NEC model PC-9801, nevypadalo to na začátek herní legendy. Béžová kancelářská krabice s šestnáctibitovým Intel 8086 mířila do japonských firem, kde měla dělat tabulky a dokumenty. Právě z toho ale vyrostla její největší přednost: uměla pořádně japonsky. Znaková sada kanji seděla přímo v ROM a text se vykresloval hardwarově, takže japonština na obrazovce vypadala ostře v době, kdy si s ní ostatní počítače lámaly zuby.

Během osmdesátých let se z PC-98 stal v Japonsku standard, o jakém se konkurenci ani nesnilo — byl v kancelářích, ve školách i doma na stole. A kde stojí zástupy strojů se stejnou architekturou, přijdou hry. Ne akční tituly s desítkami spritů, na to PC-98 stavěný nebyl, ale to, co japonští hráči milovali nejvíc: dobrodružné hry, vizuální novely, rozsáhlé strategie a RPG. Knihovna narostla do tisíců titulů a většina Japonsko nikdy neopustila.

Architektura byla přitom paradoxní. Uvnitř tikal procesor x86 a běžel na něm MS-DOS, ale s IBM PC nebyl PC-98 kompatibilní ani náhodou — jiná paměťová mapa, jiné I/O porty, jiná grafika. Americký program pro DOS se na něm nespustil a naopak. Byl to vlastní svět, ohraničený japonštinou i technikou, a právě proto v něm vzniklo tolik věcí bez obdoby.

Technika: grafika a zvuk

Grafickým základem byl režim 640×400 bodů, který se držel po celou éru řady. Na tehdejší poměry šlo o jemné rozlišení — a nebyla to náhoda, k čitelnému zobrazení kanji je jemný rastr potřeba. Vedle grafické roviny běžela nezávislá textová rovina se znakovým generátorem, takže hry mohly kreslit obraz a přes něj sázet ostrý japonský text. Původní modely zvládaly 8 barev, pozdější 16 barev z palety 4096 a kreslení urychlovaly akcelerátory GRCG a později EGC; až řada PC-9821 přinesla 256 barev.

Hardwarové sprity ani plynulý scrolling ale platforma neměla, což poznamenalo celý herní katalog. Akční hry tu existují, jen se u nich pozná, že obraz překresluje procesor. Zato ručně kreslené ilustrace a portréty postav, na kterých stojí adventury a novely, vypadaly skvěle.

Zvuk byl kapitola sama pro sebe, protože ze základu nabízel jen pípák. Kdo chtěl hudbu, dokoupil si zvukovou kartu: PC-9801-26K s čipem Yamaha YM2203 (OPN) přidal FM syntézu, silnější PC-9801-86 s YM2608 (OPNA) přihodil víc FM kanálů, rytmické samply a ADPCM. Nadšenci připojovali MIDI moduly Roland MT-32 nebo SC-55 — táž hra proto může znít úplně jinak podle toho, co měl hráč v bedně.

Propojeni a periferie

Rozšiřování stálo na vlastní sběrnici zvané C-bus — do ní putovaly zvukové karty, řadiče SCSI, síťové karty i paměťové moduly. Standardem byly 5,25" disketové mechaniky, v pozdějších modelech 3,5", a pevný disk se z luxusu stal samozřejmostí.

Samostatnou zmínku si zaslouží monitory. PC-98 pracoval s vlastní frekvencí kolem 24 kHz a s běžným monitorem od PC si nerozuměl, což dodnes komplikuje život sběratelům. Systémově šlo o MS-DOS v japonské verzi NEC, později Windows 3.1 a nakonec i Windows 95 — a v tom byla ironie celého příběhu: čím víc uměl Windows, tím míň záleželo na kanji v ROM.

Modely a revize

Řada se větvila neuvěřitelně bohatě. Mezníkem byl PC-9801VM z poloviny osmdesátých let — natolik rozšířený, že se z něj stala neoficiální baseline, na kterou vývojáři her mířili ještě dlouho poté. Následovaly desítky variant s procesory 80286, 80386 a 80486, označené kódy jako VX, RA nebo DA, k tomu přenosné 98NOTE a kousky typu PC-98DO, který kombinoval PC-98 s osmibitovým PC-8801.

V roce 1992 přišla generace PC-9821 s barvami, CD-ROM a multimediálními ambicemi. Byla to ale poslední velká kapitola. Standardní PC kompatibilní stroje mezitím díky softwarovému řešení japonštiny přestaly potřebovat speciální hardware a s příchodem Windows 95 se japonský trh během několika let překlopil na světový standard. NEC nakonec začal sám stavět PC kompatibilní počítače a výroba PC-98 dojela na přelomu tisíciletí.

Klony a varianty

Nejznámější kapitolou je Epson, který od poloviny osmdesátých let stavěl legální PC-98 kompatibilní počítače řad PC-286, PC-386 a PC-486. NEC se bránil soudně i technicky — software někdy kontroloval, jestli běží na pravém stroji, a vznikaly programy, které to obcházely.

Mimo Japonsko se PC-98 prakticky neprodával a k evropským hráčům se dostával jen jako kuriozita. Zato tady vznikla spousta věcí, které pak proslavily jiné platformy: Nihon Falcom sem dodával díly Ys, Sorcerian i Brandish, Koei rozjelo Nobunaga's Ambition a Romance of the Three Kingdoms, Gainax představil Princess Maker. A hlavně — první pětice her série Touhou Project vyšla ve druhé polovině devadesátých let právě na PC-98, dávno předtím, než se z ní stal světový fenomén.

Dnesni scena

Emulace je dnes dobrá. Nejrozšířenější je Neko Project II a jeho novější varianty pro řadu PC-9821, dostupné i jako jádro pro RetroArch, a tedy použitelné na handheldech i v Batoceře; na Windows se drží T98-Next a Anex86, PC-98 režim umí i DOSBox-X. Emulátor potřebuje systémové soubory z originálu, hlavně BIOS a znakové ROM s kanji, a hry se šíří jako obrazy disket typu FDI, D88 či HDI.

Největší překážkou zůstává jazyk. Naprostá většina katalogu existuje jen japonsky, a tak se kolem platformy vytvořila silná komunita fanouškovských překladů, která klasické adventury a novely postupně zpřístupňuje anglicky. Legálně se řada titulů dá koupit přes službu Project EGG, která staré hry provozuje v emulaci, a některé série se dočkaly reedic na Steamu. Fyzický stroj je úkol pro trpělivé: shání se v Japonsku a řeší se u něj vyschlé kondenzátory, mechaniky i nestandardní monitor. Pro většinu lidí je proto PC-98 platformou, do které se vstupuje přes emulátor — a odměnou je knihovna, jakou jinde nenajdete.