Některé hry vás nepustí už od prvního obrazovky, protože vám dají jasně najevo, že milost tu nebude. Cybernoid na Commodore 64 patří přesně mezi ně. Ovládáte malou bojovou loď uvnitř spletitého labyrintu chodeb a komor, v nichž se na vás valí vlny nepřátel, otáčejí se kanóny a každá místnost působí jako pečlivě nastražená past. Je to akční střílečka starého ražení, kde se nepočítá s vaší trpělivostí, ale s vaší vytrvalostí.
Herně Cybernoid kombinuje statické obrazovky plné nebezpečí s arzenálem zbraní a obranných systémů, mezi kterými přepínáte podle situace. Můžete pokládat miny, vypouštět odražené střely nebo aktivovat dočasné štíty. Klíčem k postupu je naučit se rozvržení každé místnosti nazpaměť, protože nepřátelé i překážky se chovají předvídatelně a hra odměňuje hráče, kteří dokáží svoje tahy naplánovat dopředu. Tato pamětní složka dává hře typickou stavbu osmibitových arkád, kde je každý úspěšný průchod malým vítězstvím.
Vizuálně a zvukově je verze pro C64 ukázkou toho, co dokázal hardware tohoto stroje v rukou zkušeného programátora. Detailní pozadí, výrazné sprity a energická hudba dotvářejí pocit napětí. Právě atmosféra a brutální obtížnost z Cybernoidu udělaly typický produkt britské domácí scény konce osmdesátých let, kdy se podobné akční tituly vyráběly v překvapivém množství a soutěžily o pozornost hráčů svojí náročností.
Cybernoid se zapsal mezi tituly, na které vzpomínají pamětníci osmibitové éry především kvůli nekompromisní výzvě. Je to hra, která nešetří a nechce být dohrána na první pokus. Pro dnešního hráče představuje cestu zpět do doby, kdy se hry kupovaly na kazetách, kdy nahrávání trvalo dlouhé minuty a kdy se obtížnost brala jako přirozená součást zážitku, nikoli jako překážka.
Proč hrát: Tvrdá, atmosférická akční střílečka v nejlepší tradici britské osmibitové scény, která odmění hráče s dobrou pamětí a pevnými nervy.
Hra 32 z 121 pro Commodore 64
Tentýž titul jinde (1)
Akční střílečka od studia Hewson postavila na osmibitech na odlišný zvukový základ. Verze pro Commodore 64 využívá zvukový čip SID, díky němuž nabízí bohatší, vrstevnatější hudbu a výraznější zvukové efekty exploze a střelby, což přispívá k atmosféře napětí. Verze pro ZX Spectrum se musí spokojit s jednodušším pípáním interního reproduktoru, zvuk je tedy strožejší a méně výrazný, samotná hra ale zůstává stejně rychlá a nemilosrdně obtížná na obou strojích. Grafika je na obou platformách podobně detailní, hlavní rozdíl tedy spočívá ve zvuku — C64 verze je pro dnešního hráče příjemnější na poslech.