Archon: The Light and the Dark

Archon: The Light and the Dark je jedním z těch nápadů, které znějí tak samozřejmě, až je s podivem, že je nikdo nevymyslel dřív. Vezměte šachovnici, rozestavte na ni fantasy bytosti — a když jedna figura chce dobýt políčko obsazené soupeřem, nerozhodne o tom pravidlo, ale akční souboj v aréně, kde oba hráči ovládají své tvory v reálném čase. Strategické myšlení tahové hry se tu snoubí s reflexy arkády, a právě tahle kombinace dvou naprosto odlišných herních jazyků dělá z Archonu titul, který se nedá s ničím jiným z počátku osmdesátých let snadno srovnat.

Geniální je vyváženost celého systému. Slabá figurka může v boji porazit silnější, pokud hráč lépe míří, uhýbá a využívá terén arény, takže žádná výhra na desce není jistá dopředu a hra nikdy nesklouzne k mechanickému počítání sil. Navíc celá partie podléhá cyklu dne a noci: světlá políčka posilují stranu Světla, tmavá stranu Temnoty a ta šedivá se pomalu přelévají mezi oběma stranami, čímž neustále mění, kde se vyplatí riskovat a kde se naopak vyhnout boji. Kouzelníci navíc dokážou sesílat zaklínadla — od oživení padlých spojenců po přivolání blesku na nechráněnou figuru — což do partie vnáší další vrstvu taktiky. Free Fall Associates, tedy Jon Freeman, Anne Westfall a Paul Reiche III, tu vytvořili skutečný originál, jaký se v žánru objevuje jen jednou za čas.

Vydaný Electronic Arts v roce 1983 zůstává Archon skvělou hrou pro dva u jedné mašiny, ideální pro dlouhé večery plné taktizování a napínavých arénových duelů. Na osmibitovém Commodore 64 fungoval hladce i díky nenáročné, ale výrazné grafice, která z jednotlivých bytostí dělala rozpoznatelné postavičky. Ta kombinace hlavy a palce z něj dodnes dělá jeden z nejchytřejších hybridů, jaké kdy na osmibitech vznikly, a vysvětluje, proč se k němu retro hráči stále vracejí.

Proč hrát: Pro dva hráče u jedné mašiny a dlouhé večery plné taktizování – kombinace šachové strategie a arénových soubojů z Archon dodnes dělá jeden z nejchytřejších hybridů osmibitové éry.