R-Type – boxart
C64Commodore 64

R-Type

Shoot em up 1988 Software Studios R-Type ⏱ Střední · ~3–10 h
R-Type – Ze hry
Ze hry
R-Type – Titulní obrazovka
Titulní obrazovka

Jedna z nejtěžších a nejuctívanějších střílaček; proslulý odpojitelný modul Force.

Stěna z nepřátelských lodí, obří organické bossové připomínající noční můru a jediný stisk, který může všechno změnit – R-Type patří k nejtěžším a nejuctívanějším střílečkám, jaké kdy vyšly, a jeho převod na Commodore 64 byl malým zázrakem.

Původní automat vydala japonská firma Irem v roce 1987 a okamžitě nastavila nové měřítko žánru horizontálních shoot 'em up her. Klíčovou novinkou byl takzvaný Force – odpojitelný satelitní modul, který se dal připnout k lodi zepředu nebo zezadu, sloužil jako štít i jako zbraň a měnil celou taktiku průletu úrovní. Druhým ikonickým prvkem bylo nabíjení paprsku: podržením střelby hráč nabil mohutný výboj schopný protrhnout obranu nepřátel.

R-Type proslulo svou nekompromisní obtížností a designem, kde se hráč musel učit rozvržení každé úrovně téměř nazpaměť. Biomechanické vizuály inspirované tvorbou H. R. Gigera dodávaly hře temnou, znepokojivou atmosféru, jaká v té době nebyla samozřejmostí.

Konverzi pro domácí počítače vydala v Evropě společnost Electric Dreams a verze pro Commodore 64 musela vtěsnat rozsáhlé úrovně a propracovanou mechaniku do hranic osmibitového stroje. Přesto si zachovala to podstatné – Force, nabíjecí střelbu i ten typický pocit, že každý postup je tvrdě vydřený.

Z R-Type se stala jedna z nejdéle žijících značek žánru s řadou pokračování napříč generacemi konzolí. Pro mnoho hráčů zůstává měřítkem, podle kterého se poměřují všechny ostatní horizontální střílečky.

Proč hrát: Pokud chcete poznat kořeny moderní střílečky a otestovat své nervy proti jedné z nejnáročnějších klasik osmibitové éry, R-Type je povinnost.

Hra 48 z 121 pro Commodore 64

Tentýž titul jinde (7)

R-Type je typickým příkladem hry, kde arkádový automat od Iremu svým výkonem daleko předčil dobové domácí konverze, a rozdíly jsou tak především otázkou, kolik z původní grafické hustoty a plynulosti si daná platforma dokázala udržet. Amiga a Atari ST nabídly nejblíže arkádovému zážitku, s plynulým scrollingem a věrnými barvami biomechanických nepřátel. Verze pro Commodore 64, ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit počet nepřátel na obrazovce a zjednodušit pozadí, což hru zpomaluje, ale náročnost originálu zůstala zachována. Konverze pro PC Engine patřila mezi technicky nejsilnější porty a přiblížila se arkádovému originálu barevností i rychlostí. Na Game Boyi a SEGA Master System museli tvůrci znatelně zjednodušit grafiku i tempo hry.

Ze stejné série R-Type →