Bubble Bobble
Dva roztomilí dráčci, nekonečný proud nepřátel a obrazovka plná bublin — Bubble Bobble je radost, kterou pochopíte během prvních deseti vteřin a hrajete pak hodiny. Na Commodore 64 dostala tahle arkádová klasika jeden ze svých nejlepších domácích portů.
Princip je okouzlující: jako dinosauři Bub a Bob foukáte bubliny, do kterých chytáte nepřátele, a pak je prasknutím proměníte na ovoce a bonusy. Každá z úrovní je jedna obrazovka, kterou musíte vyčistit — jenže s rostoucím počtem pater přibývají chytřejší protivníci, power-upy a tajemství. Skutečné kouzlo se rozjíždí v kooperaci, kdy hrajete ve dvou: souhra, předhánění o body i vzájemné zachraňování dělají z Bubble Bobble jednu z nejzábavnějších společných her své doby.
Původní automat vytvořilo japonské studio Taito a domácí verze pro osmibity vyšly pod vydavatelstvím Firebird kolem roku 1987. Hra obsahuje stovku úrovní a charakteristický systém skrytých konců, který odměňuje pozorné a vytrvalé hráče. Na Commodore 64 patří port k těm, které dokázaly zachytit ducha předlohy — svižnost, barevnost i návykovost — což zdaleka nebylo u arkádových převodů samozřejmostí.
Kulturně se Bubble Bobble stal jednou z nejmilovanějších značek osmdesátých let. Jeho roztomilí hrdinové, chytlavá hudba a nekonečně přívětivý design z něj udělaly symbol arkádové radosti, ke kterému se herní průmysl vrací dodnes prostřednictvím pokračování a remaků. Pro mnoho hráčů je to vzpomínka na večery strávené u jedné obrazovky ve dvou.
Dnes Bubble Bobble obstojí přesně tím, čím vždy zářil: okamžitou srozumitelností a nakažlivou zábavou. Není to hra, která by chtěla být těžká kvůli těžkosti — je to hra, která chce, abyste se usmívali a hned to zkusili znovu.
Proč hrát: Jeden z nejlepších arkádových portů na C64 a možná nejmilejší co-op zážitek osmibitové éry — vezměte kamaráda a vyčistěte sto pater.
Hra 4 z 121 pro Commodore 64
Tentýž titul jinde (8)
Automatový originál od Taita definoval kouzlo hry, ale řada domácích osmibitů si vysloužila vlastní pověst. Verze pro Commodore 64 proslula hudbou – melodie na zvukovém čipu SID patří dodnes mezi nejchválenější skladby celé osmibitové éry. Konverze pro NES obsahuje všech sto originálních kol a navíc bonusové mody a jiné konce, takže bývá řazena mezi nejucelenější domácí verze. ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit barevnost a plynulost pohybu bublin, obrazovka je strohejší než u konkurence. Amiga a Atari ST nabídly věrnou arkádovou grafiku, ale vzhledem k výkonu tehdejších strojů bývají hodnoceny jako méně ambiciózní porty než dobové projekty jinde. Game Boy zredukoval vše do černobílé, menší obrazovky, přesto zůstal návykový.