Pac-Man – boxart
C64Commodore 64

Pac-Man

Arcade / Maze 1982 ⏱ Krátká · do ~3 h 🧩 Logická
Pac-Man – Ze hry
Ze hry
Pac-Man – Titulní obrazovka
Titulní obrazovka

Možná nejslavnější videohra historie; bludiště, duchové a nenasytná žlutá koule.

Žlutá koule s nenasytnou chutí, čtyři duchové s vlastními povahami a bludiště, ze kterého se stala ikona popkultury – Pac-Man je možná nejslavnější videohra historie a na Commodore 64 si ji mohla zahrát celá generace domácích hráčů.

Originál vytvořil pro japonskou firmu Namco designér Tóru Iwatani a do heren dorazil v roce 1980. Iwatani záměrně navrhl hru tak, aby oslovila i ženské publikum a vymanila se z dobového trendu vesmírných stříleček. Princip byl geniálně jednoduchý: vyžrat všechny tečky v bludišti a vyhýbat se čtveřici duchů, přičemž po snědení velké energizující kuličky se role obrátily a hráč mohl duchy na chvíli pronásledovat sám.

Každý ze čtyř duchů – Blinky, Pinky, Inky a Clyde – měl odlišný vzorec chování, což z na první pohled triviální hry dělalo překvapivě hluboký souboj o čtení pohybu protivníků. Pac-Man se stal celosvětovým fenoménem, zrodil maskota, animovaný seriál, hudební hity i nepřeberné množství napodobitelů.

Na Commodore 64 vyšlo několik verzí Pac-Mana a jeho variant, neboť bludišťový žánr byl na osmibitech mimořádně populární. Domácí konverze přenášely základní princip do obýváků a daly hráčům možnost honit nejvyšší skóre bez nutnosti shánět drobné do automatu.

Pac-Man se stal kulturním symbolem osmdesátých let a jednou z mála her, kterou pozná i člověk, jenž nikdy nedržel joystick. Jeho jednoduchost a návykovost zůstávají dodnes učebnicovým příkladem dokonalého herního designu.

Proč hrát: Protože Pac-Man je základní kámen herní historie – pár vteřin v bludišti stačí, abyste pochopili, proč si svět tuhle žlutou kouli zamiloval.

Hra 50 z 121 pro Commodore 64

Tentýž titul jinde (5)

Arkádový originál od Namka z roku 1980 definoval žánr labyrintových her jasnými barvami, plynulým pohybem duchů i charakteristickou znělkou na úvod. Verze pro Atari 5200 dopadla mnohem lépe než pověstně nepovedený port pro Atari 2600 a bludišti i barvám se přiblížila slušně. Na Commodoru 64 a MSX hru provázela jednodušší, čipová hudba a o něco hranatější grafika, princip bludiště ale zůstal neporušený. Verze pro NES od Namka patří k věrnějším konverzím se stabilním tempem hry i rozeznatelnými duchy. Žádná domácí verze ale plně nenahradí pocit z originálního automatu.