Sony · 1994Herní konzole
Sony PlayStation
Historie & kontext
Když Sony v prosinci 1994 vypustila v Japonsku svůj první herní stroj, jen málokdo tušil, že právě začíná konec éry, v níž herní trh dělily mezi sebe Nintendo a Sega. PlayStation vznikl paradoxně z trosek nepovedeného partnerství — Sony původně připravovala CD doplněk pro Super Nintendo, ale Nintendo spolupráci na poslední chvíli zrušilo a uzavřelo dohodu s Philipsem. Pokořená, ale odhodlaná Sony svůj projekt přetavila v samostatnou konzoli a s ní porazila oba dosavadní krále.
Klíčem k úspěchu byla sázka na CD-ROM místo drahých kartridží. To znamenalo levnější výrobu, mnohonásobně větší kapacitu (filmové scény, dabing, kvalitní hudba) a nižší bariéru pro studia. Sony se navíc k vývojářům chovala vstřícně a budovala „dospělejší" image hraní mířenou na teenagery a mladé dospělé. Výsledek? Přes 100 milionů prodaných kusů a generace, která definovala moderní hraní. Final Fantasy VII zpopularizoval JRPG na Západě, Resident Evil a Silent Hill vytvořily žánr survival hororu, Metal Gear Solid a Tomb Raider ukázaly sílu 3D vyprávění a Gran Turismo povýšil závodní simulace.
Technika: grafika a zvuk
Srdcem konzole je 32bitový procesor MIPS R3000A taktovaný na zhruba 33,8 MHz, doplněný o specializovaný geometrický koprocesor GTE pro výpočty 3D transformací. Grafické jádro zvládalo vykreslit řádově statisíce texturovaných polygonů za sekundu a pracovalo v rozlišeních zhruba od 256×224 až po 640×480 bodů s paletou až 16,7 milionu barev.
PlayStation má ovšem nezaměnitelný vizuální „rukopis", který dnes zažívá nostalgickou renesanci. Konzole totiž neuměla perspektivně korigovat textury ani počítat hloubku přesně s plovoucí desetinnou čárkou — souřadnice zaokrouhlovala na celá čísla. Výsledkem je charakteristické „plavání" a roztřesení textur i polygonů při pohybu kamery. Hardware navíc postrádal pořádný z-buffer, takže se hojně využívala mlha a tma ke skrytí kreslicí vzdálenosti. Právě tuhle estetiku dnes indie tvůrci záměrně napodobují pod hlavičkou „PS1 style".
Zvuk obstarával vyhrazený čip SPU s 24 hardwarovými kanály, podporou ADPCM vzorků a hardwarovým reverbem. Díky tomu hry zněly bohatě a kromě syntetizované hudby mohly přehrávat i plnohodnotné CD Audio stopy přímo z disku.

Propojeni a periferie
Standardem byla paměťová karta s kapacitou 128 kB (15 bloků), do níž se ukládaly pozice — naprostá nutnost u rozsáhlých RPG. Konzole měla dva porty na ovladače a dva na karty.


Modely a revize
Originální model nesl označení SCPH-1000 a další číselné řady. Postupné revize zlevňovaly výrobu a řešily problémy — proslulé byly potíže s opotřebenou optikou a přeskakováním u starších kusů, které se daly zmírnit obrácením konzole. Pozdější verze také odebraly oddělený paralelní (parallel I/O) port využívaný cheatovacími zařízeními a sériový port.
Velkým redesignem byl v roce 2000 PS one — výrazně menší, zaoblená konzole určená pro novou generaci kupujících, k níž šel dokoupit i malý LCD displej pro hraní mimo televizi. Konzole zůstala plně kompatibilní s původní knihovnou. Nástupce PlayStation 2 navíc uměl díky příbuznému hardwaru přehrávat drtivou většinu her z PS1, čímž životnost titulů ještě prodloužil.
Klony a varianty
Sony si značku přísně chránila, takže legálních „klonů" v duchu famiclonů prakticky neexistovalo. V postsovětském a východoevropském prostoru — Česko nevyjímaje — se ovšem fenoménem stalo pirátství: díky modchipům (malé čipy obcházející regionální a ochrannou kontrolu) a vypalovaným CD se PlayStation v 90. letech a kolem přelomu tisíciletí šířil i u nás, kde originální tituly byly pro mnohé finančně nedostupné. Tržnice a bazary s vypálenými disky byly tehdy běžnou realitou. Šlo o šedou až černou scénu, nikoli o oficiální klony hardwaru.
Dnesni scena
Emulace PS1 patří k nejvyzrálejším vůbec. Na PC i přenosných systémech exceluje DuckStation, na slabších zařízeních a v rámci RetroArch dobře poslouží jádro PCSX-ReARMed. Emulátory navíc nabízejí vylepšení, o nichž se v 90. letech nikomu nesnilo — vyšší interní rozlišení, perspektivní korekci textur (konec „plavání"), filtrování a širokoúhlý hack.
Sony samo vydalo v roce 2018 miniaturní PlayStation Classic s předinstalovanými hrami. Pro skutečné nadšence ale zůstává nejvděčnější cestou emulace s vlastními zálohami disků — jen je dobré počítat s tím, že CD obrazy zaberou na SD kartě výrazně víc místa než kartridžové konzole. Knihovna je tak bohatá, že tou nejtěžší otázkou zůstává: čím začít.
Hry na platformě (215)
Tomb Raider III
Horečnaté roční tempo série vyneslo náročnost, na kterou fanoušci dodnes vzpomínají.
Civilization II
Legendární „ještě jedno kolo“ Sida Meiera od úsvitu dějin až ke hvězdám, na konzoli.
Star Trek: Invasion
Vesmírná akce s phasery místo diplomacie; bitvy stíhaček pod hlavičkou Federace.
Lego Stunt Rally
Kaskadérské závodění spojené s editorem vlastních tratí poskládaných z Lego kostek.
Soul Blade
Technicky ohromující zbrojní fighter v renesanční Evropě; meče a kopí místo holých pěstí.
Žádná hra v tomto žánru.