SEGA · 1994Herní konzole
SEGA Saturn
Historie & kontext
SEGA Saturn je tragickým hrdinou herní historie. Když ho Sega v listopadu 1994 uvedla v Japonsku, byl to ambiciózní stroj postavený na řadě procesorů — symbol toho, že Sega chtěla vstoupit do éry 3D s plnou silou. Jenže právě tahle síla se ukázala jako prokletí. Na americkém trhu konzoli pohřbil legendární moment z veletrhu E3 v květnu 1995, kde Sega oznámila překvapivý okamžitý prodej za 399 dolarů — krok, který naštval prodejce i vývojáře a z nějž se Saturn na Západě už nikdy nevzpamatoval. V Japonsku to ovšem byl docela jiný příběh: tam si konzole vedla slušně, dostala desítky exkluzivit a dodnes je mezi sběrateli a fajnšmekry vyhledávaným pokladem. Skrývá totiž skvosty jako Panzer Dragoon Saga, Radiant Silvergun či Dragon Force.
Technika: grafika a zvuk
Architektura Saturnu je pověstná svou složitostí. Srdce tvoří dva 32bitové procesory Hitachi SH-2 taktované na 28,6 MHz, doplněné o dva grafické čipy VDP1 (zodpovědný za sprity, polygony a renderování) a VDP2 (vrstvy pozadí a scrolling). K tomu se přidává řídicí procesor a zvukový subsystém — celkem tedy stroj obsahuje působivý počet osmi procesorů. Tahle vícečipová filozofie dělala ze Saturnu mistra 2D grafiky: zvládal obrovské množství spritů, prakticky neomezené vrstvy pozadí a hladký scrolling, díky čemuž dával nejlepší domácí porty arkádových 2D her své doby.
Háček spočíval v 3D. VDP1 totiž nepracoval s trojúhelníky, ale s čtyřúhelníkovými sprity (quady), což byl zcela jiný přístup, než jaký zvolila konkurence. Programování 3D scén bylo proto neintuitivní a náročné, a navíc rozdělit zátěž mezi dvě CPU bez sdílené cache uměl málokdo. Když Sony vydala technicky elegantnější a snadno programovatelný PlayStation, řada vývojářů Saturn raději obešla.
O zvuk se staral procesor Yamaha SCSP (Saturn Custom Sound Processor) řízený vlastním Motorolou 68EC000. Nabízel 32 PCM/FM kanálů a kvalitní digitální zvuk, který si nezadal s konkurencí a u hudebně silných titulů (třeba NiGHTS into Dreams...) přímo zářil.
Propojeni a periferie
Saturn měl bohatý ekosystém příslušenství. Vepředu nesl dva porty na ovladače, k nimž se připojoval ikonický 3D Control Pad s analogovou páčkou a analogovými spoušti — vznikl právě pro hru NiGHTS a předznamenal moderní ovládání. Sega nabízela i volant, arkádové páky a pro střílečky světelnou pistoli Virtua Gun (Stunner).
Velmi důležitým prvkem byly rozšiřující kartridže zasouvané do slotu na horní straně. Kromě paměťové karty pro ukládání pozic šlo hlavně o RAM kartridže (1 MB a 4 MB), které dramaticky zlepšovaly porty náročných 2D bojovek od Capcomu a SNK — bez nich by třeba X-Men vs. Street Fighter na Saturnu nikdy neběžely tak věrně. Pro síťové hraní existoval v Japonsku modem SegaNet a NetLink na Západě. Obrazový výstup pokrýval kompozit, S-Video i RGB SCART, takže Saturn patří k nejlépe vypadajícím konzolím své generace na kvalitním displeji.
Modely a revize
Konzole prošla několika redesigny. Původní japonský model byl šedý, zatímco na Západ dorazila ve střídmé černé variantě. Hardware se postupně zlevňoval: rané desky měly dvojici samostatných čipů, pozdější revize je integrovaly. Nejviditelnější změnou byl přechod od kulatých tlačítek a oválného konektoru u prvních kusů k oválným/zaobleným tlačítkům a levnějšímu provedení u pozdějších sérií. Kuriozitou je HiSaturn a V-Saturn — licencované varianty vyráběné firmami Hitachi a JVC (Victor), které se technicky shodovaly se Segou, lišily se jen značkou a krabicí. Hitachi šlo dokonce tak daleko, že vyrobilo i přenosnou hybridní verzi s LCD a navigací do auta (HiSaturn Navi).
Klony a varianty
Skutečné neoficiální klony Saturnu prakticky neexistují — architektura byla příliš složitá a drahá na to, aby ji někdo napodoboval, na rozdíl od jednoduchého NES. V bývalém Československu se Saturn oficiálně neprodával a na trh se dostával jen přes dovoz, takže šedý ani černý Saturn nebyl běžnou součástí dětských pokojů jako třeba famiclony Pegasus u osmibitů. Mezi "varianty" tak řadíme spíše výše zmíněné licencované verze V-Saturn (JVC) a HiSaturn (Hitachi) a regionální vydání (Japonsko, Severní Amerika, Evropa) s odlišnými regionálními zámky, kvůli nimž se dodnes používají přepínače a moddovací čipy.
Dnesni scena
Emulace Saturnu patří k nejnáročnějším vůbec — právě kvůli osmiprocesorové architektuře. Léta byla nepřesná, dnes ji ale slušně zvládají emulátory jako Mednafen/Beetle Saturn, Yabause a jeho moderní nástupce Kronos či SSF. Na slabším hardwaru (například čipy H700 v přenosných Anbernicích) běží spolehlivě hlavně 2D tituly, kdežto náročné 3D hry potřebují výkonnější zařízení. Komunita ožila i díky ODE mechanikám (optical drive emulator, např. Fenrir nebo Satiator), které nahrazují stárnoucí CD mechaniku SD kartou. Kvete i homebrew a překlady japonských exkluzivit do angličtiny, takže poklady jako Saturn nabízí, jsou dnes dostupnější než kdy dřív.
