Persona 2: Eternal Punishment

Persona 2: Eternal Punishment je přímé pokračování Innocent Sin a druhá polovina příběhu, který se odehrává v současné japonské metropoli zmítané podivnými fámami, jež se doslova mění ve skutečnost. Hráči se ujímají party mladých hrdinů kolem novinářky Maya Amano, kteří pomocí schopnosti přivolávat Persony, alternativní podoby vlastní psychiky, čelí démonickým silám i vlastním traumatům z minulosti. Bojový systém staví na sbírání a vyjednávání s démony metodou Contact, kdy lze nepřítele v souboji přesvědčit, vyděsit nebo rozesmát a tím ho naverbovat do party, což hru odlišuje od klasického grindování a dává jí výrazně sociální rozměr. Party postupně roste o další postavy s vlastní minulostí propojenou s hlavní zápletkou o fámách, které se stávají skutečností, a hráč mezi souboji tráví čas i procházením města a rozhovory, jež odhalují další vrstvy příběhu.

Po grafické stránce hra na PlayStationu využívá stylizované postavičky na předrenderovaných pozadích a atmosféru dotváří výrazný soundtrack s jazzovými a acid-jazzovými prvky, který se stal jedním z poznávacích znamení rané éry série Persona ještě před přechodem k modernějšímu vizuálu. Příběh je temnější a dospělejší než u většiny tehdejších JRPG, řeší témata identity, viny a manipulace médii a veřejným míněním, a i díky tomu si vysloužil pověst kultovní záležitosti mezi fanoušky žánru.

V západním vydání tehdy hráči dostali pouze tuto druhou polovinu příběhu, zatímco Innocent Sin zůstal dlouho výsadou Japonska, což hru na dlouhá léta obestřelo aurou vzácnosti a nedostupnosti. Dnes je Eternal Punishment považován za jeden z nejvýznamnějších přechodových titulů mezi starší a moderní Personou a jeho vliv je patrný i v pozdějších dílech série, které převzaly a rozvinuly koncept sociálních interakcí přímo v boji. I s odstupem let hra působí překvapivě sebevědomě a jako doklad toho, že Atlus měl osobitou uměleckou vizi ještě dávno předtím, než se série stala celosvětově proslulou.

Proč hrát: Pro fanoušky série Persona jde o přechodový titul s překvapivě sebevědomou uměleckou vizí, který ukazuje kořeny konceptu sociálních interakcí dávno před slávou série.