Driver 2

Představte si, že sedíte za volantem v živém městě, kde si můžete vybrat libovolnou ulici, zařadit rychlost a zmizet policii ve zpětném zrcátku ještě dlouho předtím, než svět objevil zkratku GTA III. Přesně tohle nabídla série Driver, jejíž druhý díl posunul laťku ještě výš.

Driver 2 vzniklo ve studiu Reflections pod hlavičkou vydavatele Infogrames a navázalo na úspěch prvního dílu, který okouzlil hráče filmovými automobilovými honičkami v duchu sedmdesátkových kriminálek. Atmosféra spálené gumy, pronásledování ve stylu Bullitt a Vlak na 110. ulici tu nebyla jen kulisou, ale samotnou podstatou hry. Reflections znamenitě chápalo, jak má auto v zatáčce smykem zaváhat a kdy se kola zakousnou zpět do asfaltu.

Klíčovou novinkou dvojky byla možnost vystoupit z auta a ukrást si jiné. Zní to dnes samozřejmě, ale v roce 2000 šlo na PlayStationu o ambiciózní krok, který otevřená města posunul blíž k tomu, co dnes považujeme za standard. Hráč už nebyl jen řidič připoutaný k jediné karoserii, ale chodec, který se mohl rozhodovat, jaký stroj zrovna potřebuje k útěku.

Vizuálně hra cestovala po reálných lokalitách jako San Francisco, Havana, Las Vegas nebo Rio de Janeiro. Každé město mělo svůj rytmus, svoje křižovatky a svoje pasti. Ono rozšíření na čtyři velkoměsta a přidání pěší navigace ovšem balancovalo přesně na hraně technických možností konzole PS1, takže hra musela být rozdělena na více disků a místy se potýkala s kompromisy ve vykreslování.

Přesto zůstává Driver 2 důležitým milníkem. Ukázal, že koncept otevřeného města řízeného automobilovou akcí má obrovský potenciál, a nepřímo dláždil cestu žánru, který později ovládl celé herní odvětví. Pro pamětníky je to nostalgická jízda plná driftů a policejních sirén, pro studenty herní historie pak doklad odvahy malého studia tlačit hardware za jeho hranice.

Proč hrát: Filmové honičky a otevřená města čtyř metropolí v době, kdy to byla ještě vzácnost; nostalgická klasika, která předběhla svou dobu.