Hexen

Hexen: Beyond Heretic vyšlo v roce 1995 na PC jako temně laděné fantasy pokračování Hereticu od Raven Software – hybrid RPG a střílečky se třemi hratelnými hrdiny, vlastními zbraněmi pro každou třídu a magickými předměty místo lékárniček. Levely měly podobu propletených hub světů: hráč se do nich opakovaně vracel s nově získanými klíči a páky, což z postupu dělalo spíš skládání hádanky než přímočarý průchod mapou.

Konverzi pro PlayStation v roce 1997 mělo na starosti studio Probe Entertainment, které souběžně pracovalo i na verzi pro Sega Saturn, a oproti nezávisle vznikajícímu portu pro Nintendo 64 jde o jinou volbu kompromisů. Grafika je hrubší, textury méně ostré a snímková frekvence nižší, protože si tehdejší PlayStation s enginem Hexenu poradila hůř než N64 s jeho výkonnějším grafickým čipem. Výměnou za to ale verze těží z CD média – hudba zní přímo z disku ve výrazně lepší kvalitě než přepracované MIDI na N64, a hra navíc mezi jednotlivými hub světy přidává úvodní a přechodové scény, které originál na PC ani N64 port neměly a které příběhu dodávají filmovější rámec, blíž stylu tehdejších CD-ROM titulů. Multiplayer zůstal omezen na rozdělenou obrazovku pro dva hráče místo čtyř jako na N64, čemuž odpovídá i menší důraz na coop jako hlavní lákadlo této verze – těžiště zůstalo na atmosféře jednohráčové kampaně a jejím temném, pomalejším tempu. Ovládání zůstává blízké PC verzi v rozložení akcí na tlačítka, jen s menší přesností míření, na jakou byli zvyklí hráči myši a klávesnice.

Proč hrát: PlayStation verze má smysl pro hráče, kterým jde víc o atmosféru a hudbu než o špičkovou technickou plynulost – CD soundtrack a přidané mezihry dělají z příběhu temnější a ucelenější zážitek, i když je jinak technicky slabší než souběžný port pro N64. Pro majitele PlayStationu bez přístupu ke konkurenční konzoli šlo navíc v roce 1997 o jedinou cestu, jak si Hexen na obývákové televizi vůbec zahrát.