Resident Evil

Resident Evil z roku 1996 je hra, která na PlayStationu vytvořila celý žánr survival hororu. Tým kolem režiséra Šindžiho Mikamiho v Capcomu poslal členy jednotky S.T.A.R.S. do opuštěného sídla na okraji Raccoon City, kde se dveře otevírají jen správnými klíči, munice je nedostatek a za každým rohem může čekat zombie nebo pes. Prostředí tvoří předrenderovaná pozadí s pevnými kamerami, po kterých se pohybují polygonové postavy, a právě tahle kombinace vytváří napětí, protože hráč nikdy nevidí, co číhá v další místnosti.

Verze pro PlayStation je originál, z něhož vycházejí všechny pozdější převody i remake, a liší se od nich hlavně dobou a technickou podobou. Hra vyšla v době, kdy konzole teprve nabírala dech, a její ukládání pouze u psacích strojů za omezený počet inkoustových pásek nutí každé uložení pečlivě zvážit. Ovládání je takzvaně tankové, postava se otáčí na místě a vpřed jde jen po stisku tlačítka, což dnes působí neohrabaně, ale společně s kamerou je to nedílná část zamýšleného strachu. Na výběr jsou dvě postavy, Jill Valentine a Chris Redfield, s jinými předměty, jiným pomocníkem i jinými konci, takže druhý průchod není jen opakování. Slavný je i dabing a hrané úvodní video, které se časem proměnilo v kult. Pozdější vydání Director's Cut z roku 1997 přidalo režim Arrange s přeskupenými nepřáteli a předměty, ale základní hra zůstala stejná. Remake z roku 2002 pro GameCube pak vše postavil znovu s novou grafikou.

Právě proto má smysl hrát originál: ukazuje čistou podobu nápadu, než se hra začala přepisovat a vylepšovat. Hrubé polygonové modely před malovanými pozadími, pomalé otevírání dveří při načítání a zrnitá videa nejsou jen nedostatky, ale součást atmosféry, kterou ladila omezení tehdejšího hardwaru. Díky tomu je z něj učebnicový příklad toho, jak se z technických limitů stává estetika.

Proč hrát: Hru ocení fanoušci hororu a historie her, kteří chtějí vidět, kde survival horor začal, a nevadí jim pomalejší tempo, tankové ovládání ani omezené ukládání.