Legend of Mana

Série Mana vždycky mířila jinam než ostatní akční RPG a Legend of Mana z roku 1999 je toho nejkrásnějším důkazem. Squaresoft vytvořilo hru, která vypadá jako oživlá akvarelová pohádka — každá lokace je ručně malované umělecké dílo a celý svět Fa'Diel si hráč doslova skládá sám, když na prázdnou mapu umisťuje artefakty, jež z ničeho vytvářejí města, lesy i podzemí.

Tato nelineární struktura je srdcem celého zážitku. Neexistuje jediná pevná dějová linka; místo toho volíte pořadí, v jakém odemykáte tři hlavní příběhové oblouky i desítky vedlejších příhod, a i samotné umístění artefaktů na mapě ovlivňuje, jak vypadá výsledný svět a jaké lokace budou sousedit. Akční souboje probíhají v reálném čase, k tomu si můžete kovat vlastní zbraně na kovadlině, pěstovat plodiny na vlastním poli, chovat mazlíčky, kteří vám pomáhají v boji, a experimentovat s bohatým systémem předmětů a jejich kombinací. Hra vás nevede za ruku — odměňuje zvědavost a ochotu zkoušet věci sama.

Zvuková stránka, na které se podílela Yoko Shimomura, dokonale doplňuje snovou atmosféru a patří k tomu, co si hráči z Legend of Mana pamatují nejvíc, spolu s pomalým, kontemplativním tempem, jež je v kontrastu s většinou akčních RPG své doby. Jednotlivé epizody vedlejších postav navíc často vyprávějí uzavřené, melancholické příběhy, které dodávají světu Fa'Diel hloubku, jakou by čekal málokdo od hry s tak pohádkovým vzhledem.

Právě pro tuhle jedinečnost a snovou atmosféru si Legend of Mana získal oddaný kult, který ji dodnes zmiňuje jako jeden z nejosobitějších kousků v celé knihovně Squaresoftu. Není to hra pro každého, kdo hledá přímočaré vyprávění, ale kdo se poddá jejímu klidnému, meditativnímu rytmu a nádheře ručně kreslených světů, najde jeden z nejosobitějších titulů celé knihovny PS1.

Proč hrát: Kdo se nebojí pomalejšího, meditativního tempa bez přímočarého vyprávění, najde v ručně kreslených, snových světech jeden z nejosobitějších titulů celé knihovny PS1.