Nintendo Game Boy – fotografieNintendo · 1989

Kapesní konzole

Nintendo Game Boy

Nintendo Rok 1989 147 her 40 s komentářem

Historie & kontext

Když Nintendo v roce 1989 uvedlo Game Boy, málokdo tušil, že kapesní konzole se zelenavým monochromatickým displejem přežije své technicky vyspělejší soupeře o celé roky. Stroj navrhl Gunpei Yokoi podle své proslulé filozofie „laterálního myšlení s vyzrálou technologií" — místo nejnovějších a nejdražších součástek vsadil na levné, osvědčené a spolehlivé. Výsledek byl paradoxně dokonalý: dohromady s pozdějším Game Boy Color se prodalo přes 118 milionů kusů, čímž se Game Boy stal nejúspěšnějším handheldem své éry.

Tajemství úspěchu bylo trojí. Výdrž na baterie — Game Boy běžel na čtyři tužkové články klidně patnáct i více hodin, zatímco barevná konkurence v podobě Atari Lynx nebo Sega Game Gear je zhltla za pár hodin. Nízká cena. A především software: přibalený Tetris byl tak návykový, že prodával konzoli sám o sobě, a o pár let později přišel Pokémon, který Game Boyi vdechl druhý život v době, kdy už byl technicky dávno zastaralý.

Originální Game Boy z roku 1989
Originální Game Boy z roku 1989

Technika: grafika a zvuk

Srdcem Game Boye je 8bitový procesor Sharp LR35902, hybrid mezi Intelem 8080 a Zilogem Z80, taktovaný kolem 4,19 MHz. Displej zobrazuje rozlišení 160 × 144 bodů a pouhé čtyři odstíny — sice se mluví o „šedi", ve skutečnosti šlo o různé úrovně zelené danou typem použitého LCD. Žádné podsvícení původní model neměl, takže k hraní jste potřebovali slušné okolní světlo (nebo proslulou přídavnou lampičku).

Grafický hardware zvládal hardwarové sprity (až 40 najednou, max. 10 na řádek) a plynulý scrolling pozadí, což z Game Boye dělalo solidní platformu pro plošinovky i akční hry. Po zvukové stránce nabízel čtyři kanály: dva pulzní (čtvercová vlna) s rozmítáním frekvence, jeden vlnový kanál s programovatelnou tabulkou a jeden šumový kanál pro bicí a efekty. Právě tahle skromná zvuková sada dala vzniknout nezaměnitelnému chiptune zvuku, který dnes žije vlastním životem v moderní elektronické hudbě.

Herní cartridge pro Game Boy
Herní cartridge pro Game Boy

Propojeni a periferie

Po straně konzole najdete Link kabel — propojení dvou Game Boyů přes sériový port. To umožnilo nejen multiplayer (legendární souboje v Tetrisu), ale i výměnu Pokémonů, bez níž se sbírka nedala dokončit. Existoval i čtyřhráčový adaptér pro vybrané tituly.

Mezi periferie patřily Game Boy Camera (jedna z prvních dostupných digitálních kamer pro spotřebitele) a tiskárna Game Boy Printer na termopapír. Nechyběl ani rumble a náklonové senzory zabudované přímo v některých cartridge (např. Kirby Tilt 'n' Tumble). Ukládání pozic řešila baterie přímo v herním modulu, který napájel paměť SRAM — proto u starých cartridge dnes save mizí, jakmile knoflíková baterie dožije.

Game Boy Pocket z roku 1996
Game Boy Pocket z roku 1996

Modely a revize

Původní DMG-01 z roku 1989 byl cihlovitý a velký. V roce 1996 přišel výrazně menší a lehčí Game Boy Pocket s ostřejším černobílým displejem (a jednou knoflíkovou baterií navíc oproti čtyřem tužkovým). Krátce nato následoval Game Boy Light — jen pro japonský trh, s podsvíceným displejem.

Zlomovým modelem byl Game Boy Color (1998): zachoval zpětnou kompatibilitu se starými hrami, ale přidal barevný displej a rychlejší procesor. Linii dovršil Game Boy Advance (2001) s 32bitovým jádrem, jenž rovněž dokázal spustit původní GB i GBC tituly — éra osmibitové ruční konzole tak plynule přešla do nové generace.

Klony a varianty

Game Boy nebyl tak masově klonován jako NES, ale neoficiální kopie existovaly — v Asii kolovaly nejrůznější napodobeniny i pirátské multicart moduly se stovkami her na jednom čipu. Ve východním bloku a v Číně se objevovaly levné „pocket game" handheldy, které tvar a ovládání Game Boye napodobovaly, byť uvnitř běžely na úplně jiném (a slabším) hardwaru.

Pro českého a slovenského hráče je férové dodat, že legální cesta k Nintendu byla před rokem 1989 prakticky uzavřená — proto se u nás víc než Game Boy rozšířily klony domácích počítačů (Didaktik jako československý příbuzný ZX Spectra) a později famiclony typu Pegasus u osmibitového NES. Game Boy se k nám dostával hlavně dovozem až v 90. letech.

Dnesni scena

Emulace Game Boye je dnes triviální — rozběhne se prakticky na čemkoli, od mobilu po levné retro handheldy. Mezi špičkové emulátory patří mGBA a SameBoy, který věrně napodobuje i charakteristické „rozmazání" pohybu původního LCD.

Homebrew komunita je překvapivě živá. Vznikají technicky vyspělé novinky jako svižné Tobu Tobu Girl nebo atmosférický horor Deadeus, kvete tvorba chiptune hudby (software LSDj) a díky nástroji GB Studio dnes může vlastní hru pro Game Boy poskládat i člověk bez programátorských znalostí. Některé z těch novinek se přitom směle měří s dobovými klasikami.

Hry na platformě (147)