Elevator Action

Elevator Action přenesl Taito na Game Boy v roce 1990 a zachoval charakteristický koncept originálního arkádového automatu z počátku osmdesátých let: tajný agent v červeném plášti proniká do budovy plné nepřátelských strážců, sbírá tajné dokumenty za červenými dveřmi a při úniku využívá výtahy a eskalátory k přesunu mezi patry, přičemž musí střílet na pronásledovatele a vyhýbat se jejich palbě. Hra tak spojuje prvky plošinovky s přímočarou akcí, kde je střelba klíčovým nástrojem přežití, nikoli jen doplňkem. Nepřátelé se navíc mohou skrývat za dveřmi výtahových šachet a znenadání vystoupit do cesty, takže hra staví stejnou měrou na reflexech i na opatrném postupu krok za krokem.

Přenos na handheld musel kvůli menšímu displeji upravit rozvržení pater a viditelnost výtahů, což hru mírně zpomalilo oproti hektičtějšímu arkádovému zážitku, zároveň ale zpřehlednilo orientaci v budově. Vizuální styl zůstal věrný jednoduché, kontrastní estetice originálu a i přes monochromatické zobrazení byla akce na obrazovce dobře čitelná, což u titulu závislého na rychlém rozhodování hrálo klíčovou roli. Charakteristické rozdrcení nepřítele zavírajícími se dveřmi výtahu, ikonický prvek arkádového originálu, se do verze pro Game Boy podařilo přenést beze změny, což ocenili hlavně hráči znající předlohu z heren.

V recenzích byl tehdejší port hodnocen jako solidní, i když ne bezchybná adaptace oblíbené klasiky, která si zachovala hratelnostní jádro i přes technická omezení handheldu. Dnes Elevator Action na Game Boyi láká především nostalgií po jedné z ikon rané arkádové éry a nabízí kompaktní, dobře stravitelnou ukázku toho, jak akční střílečka fungovala v éře před masovým nástupem plošinovkových stříleček s postranním rolováním. Krátké herní seance navíc dobře odpovídají formátu přenosné konzole, pro kterou byl titul upraven.

Proč hrát: Pro fanoušky rané arkádové éry, kteří ocení kompaktní ukázku akční střílečky z doby před nástupem plošinovek s postranním rolováním - krátké seance sedí formátu handheldu.