Donkey Kong (1994 / "Donkey Kong '94")

Schovat pod nálepku „remake staré arkády" jednu z nejvynalézavějších her na Game Boyi — to byl tah hodný mistra. Donkey Kong z roku 1994, mezi fanoušky známý jako Donkey Kong '94, totiž začíná přesně tak, jak čekáte: čtyři klasické úrovně, ve kterých Mario šplhá za uneseskou Pauline a uhýbá sudům, které DK shazuje z výšky. A pak, ve chvíli, kdy už máte pocit, že je to celé hotové, se hra teprve otevře — a vysype na vás dalších devadesát sedm úrovní úplně nového typu.

Tohle už není závod nahoru. Je to logická plošinovka, ve které je cílem každého patra najít a sebrat klíč a donést ho ke dveřím. Znamená to manipulovat s prostředím, přesouvat předměty, načasovat pohyblivé plošiny a posouvat páky — a hlavně se naučit ovládat Maria tak, jak nikdy předtím ani potom neuměl. Umí salto, stojku na rukou, trojskok, dokáže zvednout nepřítele nebo předmět nad hlavu a hodit ho, vyšplhat po žebříku a udělat odraz ze zad. Tenhle akrobatický repertoár dělá z postavy nečekaně pružný nástroj a z každého levelu malou hádanku o pohybu.

Postavilo ho studio Nintendo R&D1 — tedy líheň, ze které vzešel i Metroid a Game Boy samotný — a hra se hrdě hlásila k novému hardwarovému příslušenství: byla jedním z prvních titulů s podporou Super Game Boy, díky čemuž si ji hráči mohli zahrát na televizi přes SNES, s barvou a ozdobnými rámečky kolem obrazu. To z poměrně skromně vypadající kapesní hry udělalo malou událost.

Co na Donkey Kongu '94 fascinuje dodnes, je tempo a struktura. Sto a víc úrovní postupně přidává nové prvky — výtahy, dopravníky, spínače, barevné dveře — a hra je dávkuje s takovou trpělivostí, že se nikdy necítíte zahlceni. Občas vás potká i souboj s bossem, samozřejmě s Donkey Kongem v hlavní roli, takže klasický motiv nikdy úplně nezmizí. Je to ukázka designérské sebejistoty: vzít čtyřicet let starý arkádový koncept a vystavět na něm něco mnohem většího, aniž byste zradili jeho ducha.

Vliv téhle hry je přitom hmatatelný. Designové DNA — Mario, který spíš řeší hlavolamy než skáče po nepřátelích, a Donkey Kong jako protivník v logických scénách — později vykrystalizovalo do celé série Mario vs. Donkey Kong, jež na tomhle základě staví dodnes. Málokterý „skrytý" titul ve Mariově katalogu měl tak dlouhý dosah.

Proč hrát: Je to jeden z nejchytřejších hybridů plošinovky a logické hry na Game Boyi a Mario v něm umí věci, jaké jinde nikdy nepředvedl — sto úrovní, které stárnou pomaleji než většina moderních her.