Survival Kids
Dávno předtím, než vlna survival her zaplavila Steam a hráči po nocích sbírali dříví, aby přežili do rána, ztroskotal jeden kapesní hrdina na opuštěném ostrově — a musel se postarat sám o sebe. Survival Kids od Konami z roku 1999 byl titul, který předběhl svou dobu o celé roky.
Premisa je prostá a o to silnější: probudíte se sami na pustém ostrově a vaším jediným úkolem je přežít. Žádné skóre, žádné levely v klasickém smyslu — jen hlad, žízeň, sluneční žár a vaše vlastní rozhodnutí. Musíte hledat jídlo, kombinovat nalezené předměty do užitečnějších nástrojů a postupně si poradit s nehostinným prostředím. Crafting, hospodaření se zdroji a neustálý tlak základních potřeb — tedy přesně ty mechaniky, které dnes definují celý žánr — tu byly přítomné už koncem 90. let, navíc vměstnané do kartridže Game Boye.
Co dělá hru obzvlášť pozoruhodnou, je důraz na rozhodování. Vaše volby ovlivňují, jak příběh dopadne, a hra nabízí více konců podle toho, jak se ostrovem proberete a jak se zachováte. To z ní dělá nečekaně osobní zážitek — nejde jen o to vydržet, ale o to, jakou cestu si vyberete a co jste ochotni obětovat. Na svou dobu a na svou platformu šlo o pozoruhodně promyšlený systém.
Série později pokračovala pod názvem Lost in Blue, čímž potvrdila, že nápad měl pevné základy. Survival Kids tak dnes působí jako fascinující předchůdce — koncept, který byl ve své době možná příliš netradiční na to, aby vybudoval masové publikum, ale který v sobě nesl DNA toho, co se o víc než deset let později stalo jedním z nejpopulárnějších herních žánrů vůbec.
Je to titul, který odmění zvědavé hráče i sběratele herní historie. Hrát Survival Kids dnes znamená nahlédnout do okamžiku, kdy se rodil jeden směr herního designu — a kdy odvážné studio vsadilo na hlad, žízeň a lidská rozhodnutí místo na výstřely a skóre.
Proč hrát: Vizionářská survival hra s craftingem a větvícím se příběhem, která předběhla celý žánr o roky — a navíc se vejde do kapsy.
Hra 36 z 147 pro Nintendo Game Boy
Tentýž titul jinde (1)
Obě verze vyšly ve stejném roce 1999 a nabízejí prakticky totožnou hru o přežití na opuštěném ostrově — rozdíl je především v grafice. Verze pro klasický Game Boy běží pouze v odstínech šedé, zatímco vydání pro Game Boy Color přidává barvy, díky nimž je snazší na první pohled rozeznat rostliny, suroviny a nebezpečí v okolí. Herní mechaniky, velikost ostrova i obtížnost zůstávají stejné, takže jde spíš o kosmetický než obsahový rozdíl. Kdo dá přednost přehlednějšímu obrazu, sáhne po barevné GBC verzi, hráči hledající autentický zážitek z roku 1999 mohou klidně zůstat u originálu na Game Boy.